Už vás něco nebaví, máte více kariér nebo se podceňujete? Možná jste multipotenciál

Co je to multipotencialita?
Dalo by se to přeložit jako vícedarost. Jsou to životní potenciály, možnosti. Multipotenciálové touží po změně, potřebují se posouvat, růst, zlepšovat. Mají znalosti a dovednosti z různorodých oborů napříč spektrem. Také mají rádi pestrost a velmi rychle se učí, celkově jsou velmi rychlí. Díky tomu, že mají znalosti z různých odvětví, dokáží skvěle poradit a tyto znalosti propojit do nových nápadů, zlepšováků. Často jsou to také inovátoři, vidí, co by se dalo zlepšit, dělat rychleji, efektivněji. Kvůli tomu ale v zaměstnání mnohdy naráží, protože ne každému se chce měnit zajeté koleje.

To zní jako hezká pestrost, ale i zmatek...
Pokud lidé o své multipotencialitě nevědí, většinou v sobě zmatek cítí, ale jakmile se s ní naučí pracovat a dát jí řád, přichází pestrost. Obecně se multipotenciálové nedokáží zaškatulkovat, vybrat si jeden obor, jednu kariéru, protože je toho láká a baví více. Kvůli tomu se řada z nich podceňuje. Od okolí navíc často slyší, že by si měli už konečně jednu věc vybrat, soustředit se na ni a ostatní odložit. Tak totiž fungují takzvaní specialisté – typický specialista vystudoval jeden obor, má jednu kariéru, ve které se dál do hloubky vzdělává. A právě na standardech těchto specialistů je postavená současná společnost.

Bylo to tak vždy?
Dřív bylo normální, když lidé uměli více věcí – vzít za pluh, vymlátit obilí, postarat se o celý statek, udělat zabijačku, vypálit slivovici – a nikdo se takového sedláka neptal, jestli je víc pro rostlinnou nebo živočišnou výrobu, a nenabádal ho, aby si už jednu věc vybral. Až průmyslovou revolucí se jednotlivé činnosti oddělily, zavedly se menší úseky výroby a lidé se museli přizpůsobit, specializovat se. Nově nyní objevujeme, že vše je propojené a souvisí se vším – a to je živná půda pro multipotenciály, kteří mohou své dovednosti z různých oborů propojit, aby pomohli vymyslet nové způsoby a řešení.

Proč se tito lidé podceňují?
Odmalička jsme vedení k modelu vyber si jedno a vydrž u toho. Pokud máme více zájmů, nedejbože ještě z různých oborů, je to vnímáno jako roztěkanost, přelétavost. Sama jsem odjakživa řešila, co mám dělat, když mi toho jde víc. Jednou z vlastností multipotenciálů je touha po poznávání – jakmile dostatečně prozkoumáme nějaké téma, už nás to volá zase jinam. Proto se často stává, že máme více kariér nebo že jednu kariéru ukončíme a začneme s úplně jiným oborem. Kdysi jsem založila galerii s uměleckými předměty, naučila se prodávat, pronikla do tajů marketingu, vedla týmy, přednášela, začala podnikat… Dobré rady okolí, že si mám už konečně něco vybrat, jsem nedokázala poslechnout. I to vedlo k tomu, že jsem se začala multipotencialitě věnovat po profesní stránce a pomáhám lidem s ní správně pracovat. Pro nás je velkou výzvou časová organizace a plánování, aby se nám povedlo skloubit vícero kariér nebo zájmů.

V čem spočívá touha po změně a poznávání?
Mnoho multipotenciálů má jednu kariéru a spoustu koníčků, ve kterých tuto touhu mohou nasytit. Pokud totiž zavčas nevyslyší volání změny, tak se mohou najednou přistihnout, že jim třeba dobře placená práce přestane dávat smysl, že se v ní nemají co nového naučit a dál se posouvat. To je také jeden z rozdílů mezi specialisty a multipotenciály – specialista je spokojený, když může znalosti v jednom oboru prohlubovat po celý život. Multipotenciál lační po vědomostech ze širokého spektra.

Neznamená to pak ale, že se nemohou ve stejném oboru specialistům rovnat?
To si nemyslím. V současné společnosti je normalizovaný určitý proces učení – něco se nějakou dobu potřebujeme učit, pak to nějakou dobu dělat a získávat praxi, abychom v tom byli dobří. Jenže co když se tu stejnou věc naučí jiní lidé rychleji? Díky schopnosti rychle se učit se toho za kratší dobu naučí mnohem více, ale to se nezohledňuje. Pořád si myslíme, že se všichni učíme stejně rychle a stejně dobře.

Měl by se nějak změnit třeba přístup učitelů?
Bylo by bezvadné, kdyby učitelé dokázali rozpoznat dary u malého člověka. Zatím se spíš zaměřují na to, co školákům nejde, energie se vkládá do opravování chyb. Pokud má student z matiky pětku, soustředí se na to, aby měl čtyřku. Celkově se snaží likvidovat špatné výsledky, chyby, aby se všichni dostali na průměr, ale nezaměřují se na to, co dětem doopravdy jde. Někdo nemá hudební sluch, někdo je pometlo na tělocvik, přesto může být v životě velmi úspěšný.

Máte nějakou radu i pro rodiče?
Zájmy ratolestí nepotlačovat. Multipotenciální děti mají chuť vystřídat koníčky, ale rodiče jim říkají: „Už jsme kroužek zaplatili, musíš to dochodit, někam to dotáhni.“ Cílem není to někam dotáhnout, ale ochutnat pestrost. Díky tomu může z dítěte vyrůst úspěšný ředitel, který ukočíruje velké projekty právě proto, že se nezabýval pouze jednou věcí. Proto dětem dovolte s mírou zájmy střídat.