V komiksu Supro je znát inspirace Strážci od Alana Moora, malinkou paralelu jsem našel i v komiksech Sunstone, kdy dívky žijící spolu mají podobné role: úspěšná a „ta v pozadí“ – znáte ten příběh?
Znám, sérií jsem nijak detailně nelistovala, nicméně na seznamu četby to mám. Spadá to do jiného žánru než Hrdinové na dluh, ale erotický komiks je něco, co mě zajímá. Vidím to jako velkou výzvu pro autory: vytvořit něco smyslného, z čeho díky dobrému příběhu nebude hned podpultovka v papírové tašce kvůli ochraně mládeže.
Vaše hlavní hrdinky mají lesbickou sexuální orientaci, což opět boří tradiční role. Je to nyní v komiksech běžný jev, nebo je to stále vnímáno jako něco výjimečného?
Ono se možná na první pohled může zdát, že to hned na sebe bere formu agitky a že se to teď na diváka nebo čtenáře valí odevšad. Ale realita je taková, že to jsou pořád spíš menší, nezávislé projekty, které se nebojí někoho menšinového obsadit do popředí. Firmy od nadnárodních společností, jako je Disney, pod které spadá i filmový Marvel, se sice každý měsíc chlubí, jak přichází s prvním teplým hrdinou, ale dávají jim akorát tolik místa, kolik jde bez problémů vystřihnout pro kopii vyslanou na čínský trh. Proto myslím, že má smysl psát různorodé hrdiny a hrdinky co nejvšedněji, bez oněch agitek, které nás poučují, jak je v pořádku být jiný. Svět Supra a životy Idy a Evelíny se netočí kolem sexuální orientace. V romantické lince příběhu se může najít každý, kdo kdy cítil, že úspěch může mezi partnery stavět zeď.
Svět Supro, ve kterém si můžete aktivovat superhrdinské geny, je hezký nápad – kde jste k němu přišla?
Jsem velký fanoušek dystopií, a když jsem přemýšlela, jaký typ příběhu o superhrdinech by mě bavil, hned mě napadlo něco ve stylu Hladových her, zejména bohatstvím zkaženého Kapitolu. Od toho byl už jen krůček ke světu, který se sice tváří rovnostářsky a v každém podporuje touhu, či až právo být speciální, ale místo toho, aby se o to člověk zasloužil cílevědomostí, disciplínou či dobrosrdečností, jde si to koupit jako housky na krámě. Akorát podstatně dráž!
Kdy se můžeme těšit na pokračování příběhu?
Pokud náš příběh čtenáře dostatečně osloví, rádi se do pokračování pustíme třeba hned! Nicméně původní komiks trvá nakreslit skoro rok, a jelikož bychom neradi, aby nám u toho kreslíř a koloristka umřeli hladem, je třeba jim práci zaplatit. Tím chci říct, že výroba komiksu, do které samozřejmě spadá i práce nakladatelství Crew nebo samotný tisk, není levná záležitost. Proto musíme teď nějakou dobu počkat, zdali bude o pokračování zájem. Trajektorie osudů postav mám rozvrhnuté i to, kam by se příběh měl dál vyvíjet. Budu moc ráda, když dostaneme příležitost se do toho pustit.
Jak konkrétně probíhá psaní scénáře pro komiks? Představuji si to tak, že ho celý nakreslíte, ale po svém. Podle scénáře pak kreslí ilustrátor?
Jsem toho názoru, že rozvržení panelů a jejich souslednost, tedy storyboard, je tak důležitá část vizuální stránky komiksu, že se do toho kreslíři snažím příliš nemluvit. Moje scénáře mají podobu textového souboru, kde je popsaná scéna, emoce postav a jejich činy, prokládané dialogy. Sem tam pro referenci přiložím fotku filmového záběru, z jehož atmosféry vycházím, či třeba ukázky módního stylu té které postavy. Je to o důvěře, ale i komunikaci mezi mnou, kreslířem Viktorem a koloristkou Martinou, každý přinášíme to, co umíme nejlíp, ale bez všestranné spolupráce bychom to daleko nedotáhli.
Jakou roli v tom hraje lettering, tedy typografická pravidla, a proč je tak důležitý?
Ideální lettering je jako CGI, tedy tvorba speciálních efektů, ve filmu. Pokud je dobře udělaný, ani si ho nevšimnete, ale když je špatný, může vám rychle zkazit celý příběh. Proto je důležité, aby písmo bylo přehledné a nasázené v bublinách do kompaktních odstavců. Aby se vizuálně hodilo ke stylu kresby a dodržovalo základní typografická pravidla, například aby na konci řádku nezůstávaly osamocené předložky.
Ve své tvorbě jste se v minulosti zabývala tím, že jste pomáhala propojit světy výtvarna s duševními poruchami a tím je destigmatizovat. Chystáte něco dalšího v tomto ohledu?
Zrovna jednu takovou komiksovou knížku dodělávám. Pod názvem Srdcovka vyjde v září v nakladatelství Paseka a zaobírá se vším možným, od devadesátkového vyrůstaní na sídlišti přes genderové role až po psychologické teorie o tom, proč nás to táhne k určitým typům partnerů. Je to tragicko-komediální kniha o milostných eskapádách, moderním randění, ale i o osamělosti a také sexuálním násilí.
Říkáte, že kreslení je lék na deprese. Doporučila byste to mladým lidem, kteří jimi trpí? Jak začít?
Raději bych jim navrhla, ať najdou jakoukoli činnost, která v jejich životě může plnit obdobnou funkci. Ať už je to kreativní vyžití, nebo třeba sport. Jde o to, aby měli smysluplný způsob, jak trávit čas, jak lépe poznat sami sebe. Něco, v čem se lze zlepšovat a růst, ale bez stresu z hodnocení a konkurence. Pro mě má kresba přidaný rozměr toho, že jsem se skrz ni naučila vyjadřovat svoje myšlenkové postupy, strasti i radosti. Komiks mi pomohl tyto věci komunikovat s okolím, odstranil stud, který jsem si se sdílením spojovala, a to postavilo most mezi mě a lidi, kteří prošli podobnou zkušeností.
Strážce streamu
