Co vás inspirovalo k tvoření komiksu?
Mám velmi rád humor. Sám sebe vnímám jako lehce komickou postavu: dvoumetrový chlap mezi malými dětmi se spoustou kolegyň. Doma dvě dcery a žena. Pohybuji se v ženo-dětském světě. Má výchozí situace je tedy lehce absurdní, pro mnohé chlapy možná nepředstavitelná. Nutno říct, že mě ale má výchozí situace náramně baví. Rád pracuji s dětmi a rád se s nimi učím. Mám štěstí, že máme skvělý kolektiv, velmi schopnou paní ředitelku a šikovné děti. Je to skvělá práce. Což neznamená, že se člověk nedostává pod tlak. Tvorba komiksu je tedy i jakýsi ventil stresu. Zároveň mohu zúročit mou původní ambici: chtěl jsem být dokumentaristou či scenáristou. V práci jedu na sto procent, přesto je ve mně ten skrytý pozorovatel, který zachytává okamžiky. A zachytávat mě baví hlavně ty vtipné momenty, kterých je v tomto prostředí spousta.
Co na váš komiks říkají kolegové?
Upřímně... větší část kolegů o mém komiksu neví. Před rokem jsme ale vtipy rozebírali s ředitelkou naší školy, byl jsem odhalen. Domluvili jsme se, že nebudu používat konkrétní jména. Já jsem dodal, že je v mém zájmu zůstat v anonymitě. Nerad bych, aby se některé děti ve vtípcích poznaly, ačkoliv si myslím, že jsou komiksy jemné; větší srandu si dělám hlavně sám ze sebe.
Ukázka komiksu
Občas mi z komiksů přijde, že jsou i takovou nepřímou stížností na vaši profesi. Nebo se pletu?
Učitelování je náročné hlavně zpočátku, než se člověk otrká. V Montessori systému máme trojročí, což znamená, že máte ve výuce tři různé ročníky a v každém ročníku dvě až tři výkonnostní skupiny. Toto může být ze začátku velmi frustrující. Hlavně pro člověka, který nemá praxi, což byl i můj případ. Musí se z vás nejprve stát schopný a silný manažer, který skupinu udrží v běhu. Stačí totiž pár zaváhání a hodina se vám krásně rozpadne. V komiksu občas rád nepřímo odrážím malinkou osvětu i pro ty, kteří si myslí, že si učitel na 1. stupni s dětmi celé dopoledne hraje a po obědě jde domů a má spoustu prázdnin. Samozřejmě to tak není, i když se to třeba může zdát. Mezi děti musíte každý den vlítnout s velkým entuziasmem a energií, být dobře připraven, umět improvizovat, vyciťovat potřeby jednotlivých dětí, povzbuzovat introverty, mít pod kontrolou rošťáky. Je to plná práce, která nabíjí. Ale může být dvousečná a v různých etapách i pěkně frustrovat. Já se rád uzemňuji boxem a právě třeba i tím komiksem, kde mohu sdílet momenty s ostatními učiteli.
Kromě komiksu tvoříte i materiály do škol. Zkuste je trochu představit.
Materiály do škol jsme začali tvořit s mou ženou tento rok. Výroba nás oba velmi baví. Má žena má v genech dědečka ilustrátora mayovek Gustava Kruma. Má talent na ten typ kresby, který já neumím. Kombinujeme to tedy s mou minimalistickou kresbou, která se hodí zejména na vtipy. Materiály tvoříme hlavně pro český jazyk. Naše pracovní listy kombinují pravopisná cvičení s vybarvováním. Vybarvený list si žák porovná s kontrolou: díky barvám hned vidí, kde chyboval. Tato forma navíc děti velmi baví. Teď se ženou rádi tvoříme vybarvovačky s návodem. Zde mám zkušenost, že rozečte i chronické nečtenáře. Má žena nakreslí scénu a já k ní doplním co možná nejpoutavější návod k vybarvení. Jde tedy o hrátky se čtenářskou gramotností. Rád bych ještě zmínil tvůrčí psaní. Rád opírám úkoly o konkrétní filmy. Přes prázdniny jsem vytvořil pracovní listy k desíti snímkům, jako jsou například Matrix, Nekonečný příběh, X-Men, Návrat do budoucnosti či Sám doma. Úkoly vždy souvisí s linkou konkrétního příběhu, například děti velmi bavilo tvořit plán domu s pastmi na zloděje, které jsou v Sám doma, po zhotovení plánu děti psaly grotesku, kterak se do jejich domu vloupají dva zloději. Musím říct, že mě často překvapí, s jak originálními nápady děti přichází. Inspirujeme se navzájem.
