Podle statistik České správy sociálního zabezpečení bylo v prosinci loňského roku evidováno 2 844 180 důchodců. Lidí, kteří přesáhli hranici sto let, bylo ve stejném měsíci 873, nejstarší ženě bylo dokonce 109 let. Podle neziskové organizace Elpida, která podporuje aktivní život seniorů, má polovina dětí narozená ve vyspělých zemích po roce 2000 šanci žít do stovky. Už dnešní třicátníci mohou podle nich počítat s tím, že se dožijí 95 let. Proto je důležité se na stáří začít připravovat co nejdříve, abychom ho mohli prožít v co největší kvalitě.
Volte vhodné bydlení
„V Česku odchází do důchodu ročně 60 tisíc lidí a spousta rodin neví, co si, zejména pak se staršími seniory, kteří potřebují péči, počít,“ uvádí Jiří Hrabě, ředitel Elpidy. Stáří je neoddělitelnou součástí naší společnosti, lidé v něm mohou strávit až třetinu života. Myslet na ně až ve chvíli, kdy odcházíme do důchodu, je podle Hraběte pozdě.
„Je určitě dobré být připravený na to, že budeme mít nižší příjem, a snažit se včas odkládat si měsíčně alespoň malou částku,“ doporučuje Hrabě. Zvážit bychom měli také bydlení. „Když si pořizujeme dům či byt, je dobré myslet na to, zda v něm budu moci i zestárnout. Třeba zda a jak je vyřešen přístup do patra, protože den, kdy nevyjdu po schodech, prostě přijde,“ vysvětluje Hrabě a pokračuje, že je dobré zvážit, zda si lidé dokážou v případě potřeby zařídit domácnost v přízemí.
Když babička zlobí
Základní plán na stáří je dobré mít v záloze i proto, že populace stárne a míst v domovech důchodců je trvalý nedostatek. Velkým tématem těchto příprav jsou proto vztahy, ať už rodinné, nebo přátelské. Může se totiž stát, že čím dál více seniorů bude vyšší věk prožívat ve stejné domácnosti se svými dětmi nebo vnoučaty, jako tomu bývalo dříve. Pokud vás z této představy mrazí, protože máte tvrdohlavou babičku, která musí mít věci přesně podle svého, nezoufejte. „Lidé vyššího věku často vědí, co chtějí a co je pro ně dobré. A umí si o to říct,“ přibližuje Klára Gramppová, psycholožka a zástupkyně vedoucí Linky seniorů. „Vždycky je dobré zeptat se, co se za konkrétní reakcí člověka skrývá. Proč to potřebuje tak, jak to potřebuje? Odmítá něco, protože se něčeho obává?“ říká Gramppová. Pokud tento přístup nevyjde, vždy se můžete obrátit na některou z organizací, jež se životem seniorů zabývá a která vám vztah s nimi pomůže vybudovat.
Pro mozek je nejlepší dělat to, co máte rádi.
Smysl a radost
Jak si tedy zajistit spokojené stáří? „Skrze hovory s volajícími na Linku seniorů vnímám, že nejlepší přípravou je plnohodnotný život. Takový, který dává člověku smysl i dělá radost,“ objasňuje Kateřina Bohatá, vedoucí Linky seniorů a také psycholožka, jež v centru Elpida poskytuje poradenství v oblasti prevence demence. „Nejvíce o spokojeném stáří mluví ti, kteří si v životě našli čas na pěstování nějakého zájmu, mají kolem sebe okruh blízkých z rodiny či přátel, se kterými jsou v kontaktu, a mají ze sebe pocit, že něco svému okolí v životě poskytli a realizovali svá nadání,“ popisuje Bohatá. Zároveň se šťastnější podle ní cítí ti, kteří se neobětovali pro druhé. „Ať již tím, že by všechen svůj čas na úkor svého zdraví a odpočinku věnovali práci či rodině, či tím, že by všechen majetek odkázali dětem a nenechali si finanční rezervu na zajištění svých potřeb ve stáří,“ poukazuje Bohatá.
„Základem jsou spokojené vztahy a dobrá komunikace. Umět si říct, co se mi líbí, co ne, nemlčet, ale ozvat se,“ myslí si Hrabě. „Pro někoho může být synonymem naplněného života péče o zahrádku, dobře vychované a spokojené děti nebo třeba aktivní způsob života, sport, turistika, cestování,“ vyjmenovává Hrabě. Bez dobrých vztahů a pocitu, že někam patříme a můžeme se o někoho opřít, to však podle něj nejde. „Pokud právě tohle zanedbáme v mladším věku, ať už z jakéhokoli důvodu, ve stáří je už velmi těžké s tím začínat,“ varuje Hrabě.
Mozek je třeba zaměstnat
Pro spokojenost v důchodovém věku je také důležité mít nějakou činnost. „Nejhorší je odejít do důchodu a nemít plán. Pár dní vás baví, že nemusíte vstávat do práce, ale za měsíc vám začne určitá rutina chybět. Je dobré se stýkat s přáteli, občas zajít na nějakou přednášku či kulturní akci,“ vyzývá Hrabě. Důležité je podle něj si také uvědomit, že s tělem stárne i mozek, a chceme-li být soběstační co nejdéle, je třeba procvičovat nejen kondici, ale i hlavu. „Podle výzkumů existuje jasná souvislost mezi psychickou aktivitou a nástupem kognitivních poruch mozku, jako je například Alzheimerova choroba. Hýbat se a zaměstnávat mozek je proto ta nejlepší prevence proti nemocem,“ ujasňuje Hrabě.
S tím souhlasí i Bohatá. „Pro mozek je stejně jako pro jiné orgány v těle důležitá výživa, především kyslíkem. Zkráceně řečeno, co je dobré pro srdce a cévy, je dobré i pro mozek,“ vysvětluje Bohatá. „Nejlepší prevencí onemocnění z okruhu demencí je pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu a přiměřeně zdravá strava,“ pokračuje Bohatá. Mozek je záhodno také trénovat.
„Je dobré ho zaměstnávat čímkoli, co nám ale činí radost. Než povinně s odporem luštit křížovky je lepší vyrazit na fotbal a pozorně ho sledovat, věnovat se zahrádkaření, zkoušení nových receptů při vaření nebo třeba návštěvám výstav a divadelních představení,“ popisuje Bohatá. „Úplně jednoduchým tréninkem je také nákup třeba pěti položek bez nákupního seznamu, pro zábavu třeba v jiném obchodě, než jsme zvyklí,“ uzavírá Kateřina Bohatá.
Obálka nové knihy.
Jak se dostat z nuly na sto
|
