„Rychle jsme si však uvědomili, že dopady opatření proti šíření viru budou ohrožující pro spoustu lidí doma, a to hlavně pro ty nejslabší. Ono je to tak vlastně vždy, že krize dopadá nejdříve a nejhůř na slabší z nás,“ zmiňuje v rozhovoru pro deník Metro.
Na co jste se letos zaměřili?
Rozšířili jsme postupně masivní finanční a dluhové poradenství. Dnes máme na finanční help lince dvacet lidí místo dvou, nabíráme dluhové poradce a postupně nabízíme pomoc v šedesáti městech a obcích po Česku. Podporujeme tisíce dětí, když je na tom rodina finančně tak, že nemá internet anebo počítač, aby se mohly učit na dálku. V sociální práci krom podpory a konzultací zajišťujeme v těch nejtěžších případech i potravinové balíčky. Tam kde s výpadkem příjmů je už opravdu doma hlad.
Jaké největší výzvy vnímáte pro příští rok?
Očekáváme právě velký nárůst lidí, kteří nebudou schopni splácet půjčky a hypotéky kvůli ztrátě zaměstnání a propadu příjmů. Části nebudeme schopni pomoci poradit, jak situaci dobře řešit, protože poradenství, možnost podpory státu, odklady splátek a tak dále všechny krizové situace rodin nevyřeší. Bude velmi náročné vidět rodiny padat do dluhů, ztrácet zaměstnání, to, co investovaly do bydlení. A také to, že část dětí nebude bez doučování schopna se normálně vrátit do školy. Budou propadat, ztrácet motivaci, místo v kolektivu… Nedokážeme podpořit všechny.
Co letošní situace znamená pro vás osobně?
Jsem zvyklý na nepohodlí a stres z práce v krizích ve světě, takže jsem to vzal jako realitu a přizpůsobil se. Dvě starší školou povinné děti to zvládají, je samozřejmě těžší chod rodiny a zvládnout práci, když jsou všichni doma. Opravdu se moc těším, že alespoň na jeden týden vypnu počítač i sebe a odpočinu si. Covid už nás navštívil, ale naštěstí průběhy doma byly lehké a já jej nedostal i přes to, že doma se skutečně izolovat je v podstatě nemožné. Skoro bych byl raději, kdybych to měl za sebou.
Šéfujete i jednomu projektu v zemích bývalého SSSR, jaké máte zprávy o tamní situaci?
Covid nabízí potřebu a možnost omezit život společnosti a jistého vymáhání disciplíny lidí, což se skvěle hodí autoritářům. Pod rouškou zdraví dusí svobodné názory, cenzurují internet, zastrašují novináře, utahují šrouby a například šmírují e-maily i život lidí, kteří jsou k nim kritičtí. To je bohužel druhotný efekt pandemie a zneužití potřeby chránit zdraví občanů. Máme obavy, že to odnese hodně aktivních, kritických, většinou mladých lidí, kteří se nechtějí podřídit diktátu mocných. Jaké budou zdravotní dopady, zatím nevíme, ale zvládají-li to špatně vyspělé státy, tak v těch méně vyspělých budou ještě horší.
Poznal jste mnoho krizových situací ve světě, máte zkušenosti, co byste v této době popřál Čechům?
Nejdůležitější je pro mě vidět světlo na konci tunelu. Vidím to na jaro, kdy část z nás už bude mít nemoc za sebou, a tedy protilátky, alespoň načas. Další část bude očkována a šíření se zpomalí, to je celkem jisté. Tyhle zimní měsíce jsou pro všechny těžké a s jarem bude o něco líp. Je navíc tolik lidí na světě, kteří jsou na tom opravdu o moc hůř, možná nám nakonec něčím prospěje i to, že víc času věnujeme a budeme věnovat svým blízkým. Budeme se těšit z obyčejnějších věcí a oželíme drahé dovolené ve prospěch výletů u nás doma.
