V pátek si připomeneme Mezinárodní den žen, jenž je uznáván po celém světě a má stoletou historii, která je spojena s požadavky žen na volební právo, právo na vzdělání, účast ve veřejném životě, ekonomickou nezávislost a v současnosti i na rovné příležitosti například v zaměstnání. Vyváženost v tomto směru totiž stále není samozřejmostí.
Volání po vyšších platech
MDŽ odkazuje k neděli 8. března 1908. Tehdy v New Yorku povstaly rozlícené švadleny. „Volaly po vyšších platech, kratší pracovní době i zákazu dětské práce,“ upozorňuje pro Metro historik Jan Slavíček, který zdůrazňuje ústřední požadavek žen: rovné volební právo. „Už v 60. letech 19. století britský filozof a ekonom John Stuart Mill trefně upozornil, že zakazovat ženám dostavit se k volebním urnám je stejně logické jako to zakazovat lidem se zrzavými vlasy,“ uvádí Slavíček.
Klasické datum osmého března, jak ho známe dnes, se ale ustálilo až po newyorské stávce. „Opět to bylo ve spojení se ženami. Ve čtvrtek 8. března 1917 totiž vyšly do ulic ženy v ruském Petrohradu s požadavky chleba a míru – tedy s požadavky na ukončení války a zlepšení zásobování – proti zkracování potravinových přídělů. Požadovaly však také ukončení samoděržaví. Byly podpořeny desetitisíci stávkujících dělníků,“ říká Slavíček.
V následujících dnech se stávka rozšiřovala a došlo k ostrým srážkám s policií a armádou. Vypukla únorová revoluce, podle v Rusku tehdy platného gregoriánského kalendáře byl ještě únor, a zbytek je historie: Dne 15. března odstoupil car Mikuláš, následoval bolševický puč v listopadu a v Rusku byl etablován komunistický režim. Ten následně vyhlásil 8. březen jako státní svátek,“ dodává Slavíček.
Svátek se hodil do pytle
MDŽ se v současnosti slaví v mnoha zemích světa, kde si lidé připomínají zejména boj žen za volební právo a zrovnoprávnění, zároveň se snaží poukázat na oblasti, v nichž znevýhodněné postavení stále přetrvává. Stále je tomu tak například na trhu práce. U žen je kladen velký důraz na roli matky, která je překážkou pro jejich kariéru. I přes to, že mnozí mají mezinárodní den žen zakódovaný jako přežitek socialismu.
„Komunistický režim, zejména ten normalizační, mimořádně vynikal ve schopnosti znechutit lidem i v zásadě normální, neutrální, či dokonce vznešené věci. Důsledkem pak bylo, že po listopadu 1989 byl tento svátek většinou veřejnosti hozen do jednoho pytle spolu s jinými režimními ceremoniemi a na dlouho opuštěn,“ vysvětluje Slavíček. Možná kvůli těmto předsudkům nedošlo dosud k rehabilitaci svátku, který je u nás od roku 2004 významným dnem. „Podle mě je to škoda. Ženy si zaslouží ocenění za to, co si s námi muži musí zažívat,“ dodává Slavíček.
