Co si mám představit, že dělá výkonná ředitelka ČFTA a cen Český lev?
Mám pod sebou do značné míry jak chod akademie, tak produkci slavnostního večera, takže vše, co se kolem toho děje, mi více či méně projde rukama. Nad sebou mám samozřejmě Prezidium Akademie i výkonný výbor, ale exekutiva je na mně a mém týmu.
Můžeme trošku poodkrýt zákulisí Českých lvů? Kdy začínáte plánovat slavnostní večer?
Je to tak, že když jeden ročník skončí, tak jej musíme uzavřít finančně i dokumentací, ale okamžitě začínáme přemýšlet o tom dalším. Rozběhne se takové kolečko, řešíme financování, granty, smlouvy s partnery a samozřejmě i kreativní tým slavnostního večera. Ale například Rudolfinum, kde se předávání koná, máme zamluvené na několik let dopředu, tam by bylo pozdě to začít řešit jenom s ročním předstihem.
Samotné soutěžní snímky začínáte řešit zřejmě také obratem, že?
Lev je v březnu, čímž v době jeho konání už jsou od 1. ledna v kinech filmy, které spadají do dalšího ročníku. Snímky tudíž tak v květnu, v červnu začneme zpřístupňovat akademikům. Ono pak rychle následuje i nominování za Českou republiku na Oscary. Když si vezmeme třeba letošní čísla, tak akademici, kteří hlasovali ve všech kategoriích a předvýběrech, vybírali z celkem 110 děl. To je opravdu hrozně velká porce na odkoukání. Takže se snažíme, aby co největší část filmů měli akademici brzy, výrazně dříve než se na podzim začne hlasovat v předvýběrech o dokumentech a krátkých filmech.
Důležitou stránkou jsou i všechny rozhovory s nominovanými či jejich medailonky...
Ano, jakmile oznámíme nominace, tak se hned se všemi spojujeme a rychle dáváme dohromady termíny natáčení (přibližně 100 nominovaných v osmi až deseti natáčecích dnech), samotné nominační medailonky pak běží od 19. února v televizi. A teď jsme ve fázi, kdy točíme, tuším, že už popáté, naše oblíbené úvodní video. To je pro nás takový bonbonek, přestože organizačně náročný, ale jsme velmi vděční, že nám herci, tvůrci a producenti nominovaných filmů tolik vycházejí vstříc. Bez nich by to nešlo.
Zmínila jste Rudolfinum, dřív bývalo udělování v Lucerně, kde je nepochybně více míst.
Máte pravdu, v Lucerně těch míst bylo víc, kapacita Rudolfina nás limituje těch 11 let, co zde ceny pořádáme. Je to složité a samozřejmě to přináší různé emoce. V Rudolfinu je přibližně 1000 míst, musíme tam mít nominované, partnery, bez kterých by ten večer nebylo možné uspořádat, akademiky, kterých máme 380, a ani se tudíž nevejdou všichni. A snažíme se dát prostor filmům daného roku, o kterých večer je. Na druhou stranu, s kapacitou bojují na celém světě a my jsme v tomto ohledu ještě malá akademie, v některých státech mají tisíce členů a podobně velké prostory jako my, takže tam musí být ještě striktnější. Rudolfinum je pro nás srdeční záležitost a slavnostnímu večeru určitě sluší.
Zároveň je ale také o osobě moderátora, letos jím bude Marek Eben. Jak jste dospěli k tomuto rozhodnutí?
Vlastně je to takové symbolické, protože nám otevíral třetí dekádu, když moderoval 21. ročník, tak teď bude otevírat i tu čtvrtou, protože letos je 31. ročník. Každý moderátor má svůj osobitý styl, který se samozřejmě propíše i do scénáře, na kterém aktuálně pracujeme.
Večer také obohatí hudebníci, jejichž úkolem není jenom zahrát, ale i doprovázet udělování cen. Většinou jsou také nějakým způsobem spojení s filmovým prostředím, je to podmínka?
Snažíme se o to, protože nám přijde logické, aby tam nějaké propojení bylo, i když nutné to není. Důležitější je, aby kapela byla pocitově takovým spoluprůvodcem večera. Myslím, že poslední léta se nám to dařilo. Letos bude opět hrát Jan P. Muchow a The Antagonists.
Pamatuji i ročník, kdy měla kapela sloužit také jako časomíra pro délku děkovačky, ale moc se to nedařilo. Apelujete už předem na nominované, aby případné projevy byly krátké?
Říkáme jim, aby si v případě ocenění čas trochu hlídali, ale i aby si radši připravili, co budou případně říkat. Naštěstí od toho je režisér Michael Čech v přenosovém voze, který to vidí trochu s odstupem, a on musí odhadnout, jestli je do toho třeba nějak vstoupit, nebo třeba nechat doříct větu a podobně. O tom nerozhoduje moderátor ani kapela.
Na co se letos těšíte vy?
Vždycky říkám, že pokaždé nejvíc na ty emoce. Je pro mě vždy hezké, když mám pocit, že sál přeje tomu oceněnému. Snažíme se posazovat nominované od jednoho filmu pohromadě, aby sdílená emoce byla co největší. A musím říct, že tím, že já výsledky vím, tak se občas i těším na konkrétní reakci, někomu tajně přejete osobně, u někoho třeba víte, že to vůbec nečeká.
Tím jste mi trochu nahrála na věc, která jistě mnohé zajímá. Kolik lidí výsledky zná a může se stát nějaký omyl při vyhlašování?
Letos to budou čtyři lidé. Zapečetěné obálky s výsledky hlídá společně se soškami ochranka, pomocný režisér vždy tu konkrétní obálku vydá předávajícímu. Čistě teoreticky by se mohlo stát, že by vydal tu pro jinou kategorii, ale to by zase nesouhlasil text, který předávající čte. Takže omyl, jako se stal na Oscarech kdysi, když vyhlásili špatného vítěze, se stát doufejme nemůže. Máme sadu vizuálně odlišných obálek na odpolední generálku, v nichž jsou jména „oceněných“ uvedena náhodně, text je samozřejmě třeba vyzkoušet, ale tyto obálky jsou opravdu výrazně označené jako generálkové. V rámci živého přenosu se mohou stát různé omyly, ale to, že by někdo vyhlásil špatný výsledek, považuju asi za úplně to nejhorší, co se může stát.
K vyhlášení patří i dress code, kterým je velká večerní. Máte vůbec čas si tuto příjemnou součást užít?
Někdy je to pro nominované ženy ze začátku větší stres než potěšení, ale pak ten pocit, když se to povede a jdete na večer krásná a máte možnost si to užít se vším všudy, je nádherný. Já na výběr šatů moc času a prostoru nemám, pomáhá mi kamarádka Anna Tušková, ale s líčením a vlasy mi pomůžou na místě v našem beauty studiu, kde se mohou nechat nalíčit a učesat i nominované ženy, pokud mají zájem. Tento servis pro ně děláme, aby se cítily co nejlépe, protože si myslíme, že náš večer má být především právě o těch nominovaných.
