Jak náročné bylo získat pořadatelství mistrovství Evropy pro ČR?
Svaz vodáků České republiky pořádal již několik mezinárodních závodů v Česku. V roce 2002 to bylo mistrovství světa pod Lipenskou přehradou a o deset let později mistrovství Evropy jak juniorů, tak veteránů v Českém Vrbném i dospělých pod Lipnem. Každoročně pořádá svaz několik evropských pohárů, a tak jsme už Mezinárodní raftovou federací ozkoušeni. Nicméně i tak to bylo velmi náročné, museli jsme vyplnit dokumenty, dokázat, že máme vyřešeno financování, záchranu, že máme vyřešené výsledky, rozhodčí a tak dál. Poprvé jsme o pořádání usilovali už před covidem, tedy v roce 2018 či 2019, kdy jsme pořadatelství dostali, a měli jsme původně mistrovství pořádat už v roce 2020, ale to se muselo zrušit. Pak jsme znovu tuhle myšlenku obnovili, abychom mohli pořádat Evropu letos.
Jak se určuje, kde by šlo tak prestižní závody uskutečnit? Byly i jiné varianty?
Určuje to Mezinárodní raftová federace. V našem případě jsme uvažovali i o jiných lokalitách, druhá varianta byla nakombinovat umělou slalomovou dráhu v Roudnici nad Labem a sjezd na jizerských řekách nebo v Krkonoších na Labi. Od téhle varianty jsme nakonec ustoupili, protože by bylo pravděpodobně nemožné zajistit dostatečný průtok na těch řekách v letním období. Proto jsme sáhli po lokalitách v jižních Čechách, kde už to máme vyzkoušené. Lipno a České Vrbné jsou tradiční lokality, kde závody pořádáme. Původní varianta byla, že budeme závodit pouze na Lipně, že se zde odjedou všechny disciplíny, ona je to taky nejkrásnější, nejdivočejší a přírodní trať, kterou máme i radši než umělé slalomové dráhy. Ale nakonec to nevyšlo, nepodařilo se nám vyjednat dostatek vody, aby se tam daly odjet všechny disciplíny. Je to dáno velmi náročnou energetickou situací, do značné míry i suchem, a tak jsme sáhli po téhle variantě, což je jakýsi kompromis – umělá slalomová dráha v Českém Vrbném a sjezd na Lipně, respektive ve Vyšším Brodě.
Jak si máme představit umělou dráhu, je podobná třeba té u vodního slalomu?
Umělá slalomová dráha je totožná s tou pro vodní slalom. Primárně byla i k tomuhle účelu postavena v roce 2011 – proběhla tam olympijská nominace a vodní slalomáři tam i trénují.
Co je třeba zajistit pro úspěšný průběh ME a jak dlouho jste na tom pracovali?
Je toho opravdu hodně. Financování, terén, záchrana, rozhodčí, časomíra, televizní přenos, média, doprovodný program, občerstvení, ubytování. Intenzivně na tom pracujeme letos a přípravné práce začaly už před covidem.
Čeští reprezentanti jsou dlouhodobě úspěšní, jaká jsou očekávání pro domácí šampionát?
Čeští raftaři patří mezi absolutní světovou špičku. Očekávání jsou nejvyšší. Chtěli bychom obhájit několik titulů mistrů Evropy a dá se říci ve všech kategoriích – ženy, muži, juniorky, junioři i veteráni. Takže rozhodně máme na co navazovat a doufám, že se českým raftařům bude dařit co nejlépe, a uvidíme, co s tím udělá covidová pauza, protože poslední mistrovství Evropy bylo v roce 2019 na Balkáně v Bosně.
Při pohledu na startovní listinu jsou reprezentanti z různých koutů republiky. Vyjíždějí si svá místa pro ME v rámci jednotlivých kategorií na domácím mistrovství republiky, nebo je klíč pro výběr jiný?
Posádky si místa do reprezentace vyjíždějí vždy s ročním předstihem, tedy vítězové českého poháru a nominačních závodů z roku 2022 mají právo reprezentovat. Jsou to vždy dvě posádky v kategorii R4 a dvě v kategorii R6. Dohromady to je sto českých reprezentantů.
Jaký očekáváte zájem fanoušků a slyší je vůbec závodníci v divokých peřejích?
Fanoušky rozhodně slyšíme a jsme rádi, když dorazí. Zájem neočekáváme tak velký, jako je u olympijských sportů. Myslíme, že do Českého Vrbného dorazí desítky, možná stovky, na Lipně ten zájem bude větší, to je vodácký svátek. Každý, kdo někdy pádloval, jel na divoké vodě, nemůže chybět poslední srpnový víkend na Lipně, jede se tam závod ve vodním slalomu, závod ve Světovém pohárů na divoké vodě, jede se tam závod v kajakcrossu a k tomu mistrovství Evropy v raftingu. Bude tam několik vodáckých disciplín. Řeka je opravdu atraktivní, je to velký adrenalinový zážitek už se tam jen podívat. Podél vede krásná turistická trať a zároveň železniční, takže sjezd na Lipně je opravdu dostupný. Nevybíráme žádné vstupné, lidé se můžou přijít podívat. V sobotu při ukončení závodu je připravený koncert, na ten bych také rád pozval fanoušky, a jsem přesvědčen, že několikrát bude hrát česká hymna, protože Češi mají opravdu top formu a budou se ji snažit prodat na domácím šampionátu.
Před deseti lety jste zachránil z vody muže, který vypadl z raftu. Jak se na ten čin díváte s odstupem času, udělal byste to znovu?
Musím říct, že mně ještě pořád z toho běhá mráz po zádech. Je to opravdu velmi silný zážitek. Nám se tam s mojí tehdejší partnerkou Lenkou Bauerovou naštěstí podařilo jednoho vodáka zachránit. Ne všichni měli v tom raftu takové štěstí. Bylo to při povodni v roce 2013, já jsem tou dobou pracoval na Povodí Vltavy na Lipně. Jeli jsme podél řeky, abych sledoval aktuální průtok a co se tam děje. Když jsme dorazili na Herbertov, viděli jsme neštěstí, které se tam bohužel stalo, a byla to velká neuváženost. Byla to nedostatečně vybavená posádka, myslím si, že i nezkušená, a určitou roli hrál podle mě i alkohol. Byl totální nesmysl vyrazit při povodním průtoku na vodu. Jestli bych to udělal znovu? Za okolností, které se tam odehrály, určitě ano. Vraceli jsme se k tomu mnohokrát, zda jsme mohli udělat ještě něco jinak, abychom mohli pomoci více lidem. Kdyby hořela stodola, tak bych bohužel neuměl pomoci, protože neumím uhasit požár, ale v téhle situaci jsem si byl jistý, že tomu člověku dokážeme pomoci a že to, co jsme se naučili na vodě, s Lenkou dokážeme prodat, tak jsem neváhal. Hodně mi to dalo, od té doby vozím ve služebním autě plovací vestu, házecí pytlík, helmu a koukám, jestli je na řece všechno v pořádku. A když jedeme na vodu na trénink, mám vždycky vestu. Když jedeme s dětmi z vodáckého oddílu Hanace na tábor, učíme je, aby měly vždy na sobě vestu, na to klademe velký důraz.
Jsou vodáci od té doby z vašeho pohledu ostražitější, nebo spíše naopak?
Ona od té doby nebyla moc velká povodeň, ale bohužel se pořád děje to, že vodáci vyráží za povodních průtoků na rozvodněné řeky, a to je nesmysl. Nezkušený vodák nemůže na takovou řeku s nedostatečným vybavením. Tam si může troufnout vodák, který má dostatek zkušeností, vybavení a umí perfektně záchranu, sebezáchranu, případně pomáhat někomu dalšímu, ale pro všechny ostatní je to neuvážené. Myslím, že tak jak jsem životní optimista, tohle se moc nezměnilo. Hlavně rekreanti jsou podle mě stejní, jako byli v roce 2013.
Co máte na starosti v Povodí Vltavy?
Nastoupil jsem tam v roce 2012 na Lipno, měl jsem na starosti drobné vodní toky, ze srandy říkám, že jsem měl na starosti to, co dřív dělaly vodní a lesní víly. V roce 2018 jsem se přesunul dál po proudu na vltavskou kaskádu, takže mám na starost Provozní středisko vltavská kaskáda, což znamená od Kořenska až po Vrané a zároveň potoky. Je to velké množství přítoků do kaskády a celé Slánsko. Jsem vedoucí tohoto provozního střediska.
