metro.cz

Počasí v Praze

14 °C / 23 °C

Čtvrtek 23. května 2024. Svátek má Vladimír

Přála jsem si oslovit a motivovat ty nejmenší, říká Marie Šnajdrová

  7:00
Ilustrátorka, cestovatelka, ale hlavně horská duše. Marie Šnajdrová poslední roky tráví většinu času na cestách, z nichž své poznatky promítá do knih. Ve svém portfoliu už má mimo jiné dvě cestopisné knihy. Společně s Alenou Mahlejovou jako první Češky loni zdolaly Pacifickou severozápadní stezku, která jim zabrala dva měsíce a čtyři dny.

Další 2 fotografie v galerii
Pacifická severozápadní stezka vznikla díky myšlence o kapce dešťové vody, která z hor dopluje až do oceánu. V roce 1977 dva lidé poprvé trasu přešli a dokázali, že je to reálně možné. Marie Šnajdrová a její kamarádka Alena Mahlejová se staly prvními Češkami, které trasu prošly. | foto: Archiv autora

Nedávno Šnajdrová vydala svou první autorskou ilustrovanou knihu pro děti Papuchalk Isgrín. Tvorbou i přednášením se snaží nejen mladé lidi motivovat k aktivnímu životu, k překonávání sebe samých a k radosti z krásy přírody. „Když jsem si kupovala knihy, byla alespoň polovina z nich dětských ilustrovaných. A nejsem v tom sama. Inspirací mám z cest mraky a bylo jen otázkou, kdy najdu čas, který bych věnovala takto velkému projektu. A konkrétně příběh Papuchalk Isgrín vznikal při přechodu Aljašky,“ popisuje pro Metro Šnajdrová.

Co ji k psaní přivedlo, jak našla sama sebe a co by doporučila těm, kteří mají strach z neznáma? Tohle a mnoho dalšího popsala Šnajdrová v rozhovoru pro Metro.

Co vás k psaní přivedlo?
Psaní mi bylo vždy blízké, při dlouhých cestách to je i krásný způsob uchování vzpomínek, a hlavně tvůrčí činnost, která se dá dělat kdekoli. Inspirace k vytvoření dětské knihy jsem ale sbírala po mnoho let a přála jsem si oslovit a motivovat i ty nejmenší. A to hlavně v kombinaci s ilustrací.

Má kniha Papuchalk Isgrín přesah i do reálného života?
Isgrín má záhadné jméno, a aby jeho tajemství rozluštil, musí se vydat na dalekou cestu. Až tam kde se v ledovcích odráží polární záře a kde za dlouhých nocí papuchalci naučili lidi zase se smát. Cesta Isgrínovi otevře oči, dozví se, proč se Grónsku říká zelená země i jak dlouho žijí velryby a jak tají ledovce. Isgrín je zkrátka určen dětem. Těm malým i těm dávno dospělým. Přesah má kniha jak environmentální, tak sociální – věřím, že příběh může inspirovat malé i velké čtenáře k zájmu o přírodu a svět kolem nás. Při programech pro školy se s dětmi v rámci autorských čtení soustředíme i na to, jak důležité je se nevzdávat, i když je něco náročné.

Pacifická severozápadní stezka vznikla díky myšlence o kapce dešťové vody, která z hor dopluje až do oceánu. V roce 1977 dva lidé poprvé trasu přešli a dokázali, že je to reálně možné. Marie Šnajdrová a Alena Mahlejová se staly prvními Češkami, které trasu prošly.

Dříve jste avizovala, že se kniha dotýká hledání sebe sama. Našla jste se už i vy?
Myslím si, že hledat a nacházet se budu ještě mockrát. Určitě je to vždy nějakým životním milníkem a do budoucna posunem. Pro mě to mimo jiné byla první cesta, která mi ukázala, jak málo věcí potřebuji k životu a ke štěstí. Stejně odvážným krokem pro mě bylo například rozhodnutí pracovat na volné noze a „najít sebe samu“ jako ilustrátorku. Nebylo to pokaždé jednoduché, vždycky to však bylo ohromně obohacující.

Co děláte, když zrovna nechodíte po horách?
Maluji nebo přednáším pro veřejnost o putování divočinou. Teď ale nejvíce času trávím ve školách, kde dětem představuji křehkost severské krajiny a zvu je do příběhu právě knihy Papuchalk Isgrín.

Malovala jste odjakživa?
Řekla bych, že papír a tužka byl odmalička nejjistější způsob, jak mě udržet chvíli v klidu. Takže ano, když jsem zrovna někde nelítala, tak jsem malovala.

Jste první Češkou, která prošla Pacifickou severozápadní stezku. Jaký to byl pocit?
Pacifická severozápadní stezka neboli PNT je překrásný a rozmanitý dva tisíce kilometrů dlouhý trail podél hranice Kanady a USA. Jde se snad všemi možnými biotopy – vysoké hory, pouštní oblasti, deštné lesy, drsné pobřeží Pacifiku, ale i města a silnice. Přestože je na mapě zakreslený, ve skutečnosti často cesta neexistuje a místy je tak náročný, že ho zatím prošlo na světě jen kolem tří set lidí. My jsme si s Alčou trail zamilovaly právě pro tu jeho rozmanitost, divokost a taky odlehlost a náročnost. Pocit jsme měly stejný, jako bychom byly desáté – obrovskou radost! A vděčnost.

Co byste doporučila těm, kteří mají strach, ale chtějí něčeho dosáhnout?
Strach je normální, ale není třeba ho ještě živit. Takže hledat motivaci, nevzdávat se a pokračovat dál. Obecně je můj pohled na svět barevný. Cestování mi otevřelo oči a ukázalo, že nic není černobílé.

Autor: Tereza Šimurdová Metro.cz

Hlavní zprávy

Fiakristům má v centru Prahy nadobro odzvonit. Bude z koní chutný salám?

vydáno 23. května 2024  4:37

Začalo to fotkou ležícího koně na dlažbě Staroměstského náměstí. A podle největších optimistů to možná, alespoň načas, skončí už dnes na mimořádném...  celý článek

Aktivní zálohy jsou dril, ale není to vyloženě mazácká vojna, říká restauratér Jiří Panuška

vydáno 22. května 2024  15:57

Vzdát se komfortu, nebýt jen individualitou, ale i součástí celku, mít dobrou fyzičku, ale i řádnou psychickou odolnost. Takové jsou podmínky, aby se z...  celý článek

Stěny koupelny ze skla byly v minulosti zcela nemyslitelné, říká architektka Jiřičná

vydáno 22. května 2024  11:00

„Většinu života se člověk účastní nejrůznějších soutěží a většinu jich prohrává,“ říká velice upřímně světoznámá architektka, která do českého prostředí...  celý článek

Šéf festivalu Rock for People sní o Red Hot Chilli Peppers a System Of A Down

vydáno 20. května 2024  12:57

Michal Thomes dokázal z lokální akce vydupat mezinárodně uznávaný festival obřích rozměrů. Šéf festivalu Rock for People deníku Metro říká, že se letos...  celý článek