Rekordní hry v Sarajevu nadělaly vrásky i KGB. Zářili Ploc, Charvátová, Sabovčík

Zimní olympiáda byla jugoslávskému Sarajevu přiklepnuta v roce 1978. Za jakých okolností? Co chybělo konkurenčním městům, švédskému Göteborgu a japonskému Sapporu?
Podle vzpomínek organizátorů hrál ve prospěch bosenské metropole návrh, jenž všechna sportoviště koncipoval ve velké blízkosti u sebe, zatímco Švédové představili projekt, v němž by byla vzdálena i několik set kilometrů. V Sapporu pak olympiáda byla již v roce 1972, a tak nakonec těsně zvítězilo pořadatelství v socialistické Jugoslávii. Sarajevo navíc prezentovalo silný příběh, který stál na kontrastu tíživé historie poznamenané atentátem na Františka Ferdinanda a začátkem ničivé první světové války. Nyní chtělo ukázat svůj charakter mírumilovného města, kde spolu žijí různá etnika a náboženství.

Poslední olympiáda před Sarajevem, moskevská, v létě 1980, byla poznamenána bojkotem mnoha západních zemí, Los Angeles v létě 1984 zase vynechala většina zemí východního bloku. Do Sarajeva se ale sjela doslova celá planeta, poprvé na zimních olympijských hrách nechyběla Afrika, účastnila se i Čína a Tchaj-wan. Jak k této šťastné konstelaci došlo?
Je třeba uvést, že mezinárodní situace byla v té době dosti napjatá – v západní Evropě a také v Československu a v NDR byly rozmístěné jaderné rakety, v září 1983 sestřelili Sověti nad Sachalinem jihokorejský dopravní letoun. Bipolární svět se přibližoval konfrontaci, nicméně k bojkotům v rámci Sarajeva nedošlo. Hry přinesly rekordní účast zúčastněných zemí, prostřednictvím televize je pak sledovaly dvě miliardy lidí.

Jugoslávie byla sice socialistickým „spřáteleným“ státem, nicméně tamní režim byl na sovětské či československé poměry docela benevolentní. Jugoslávské hranice byly směrem na Západ „propustné“. Jak na to reagovaly tajné služby socialistických zemí? Čeho se obávala samotná Jugoslávie?
V Praze či v Moskvě panovaly obavy zejména z příjezdu emigrantů, kteří by ovlivňovali jak sportovce, tak návštěvníky. Proto se v lednu 1984 konala operativní porada v Moskvě na KGB, kde byli i zástupci československého ministerstva vnitra. Bezpečnostní složky socialistických států byly speciálně upozorněny, aby monitorovaly kontakty jednotlivých výprav se ženami. Podle sovětských služeb se jednalo vesměs o prostitutky, které „jsou získávány a připravovány nepřítelem“. Co se týče samotné Jugoslávie, tam panovaly obavy z teroristických útoků ze strany kosovských militantů, a také chorvatských ustašovců, kteří mimo jiné stáli za výbuchem na palubě jugoslávského letadla, které se v lednu 1972 zřítilo nedaleko Srbské Kamenice na Děčínsku.

Hry nakonec ve dnech 8. až 19. února proběhly k všeobecné spokojenosti. Jaký nejpamátnější sportovní příběh přinesly? Jak byla olympiáda ve své době hodnocena?
Proslulé jsou výkony krasobruslařů, mezi vrcholy olympiády patřil výkon v rámci tanců na ledě britského páru Jayne Torvillová a Christopher Dean, který uchvátil svými kreativními variacemi na motivy Bolera Maurice Ravela diváky i rozhodčí. Všech devět rozhodčích totiž dalo poprvé v dějinách nejvyšší známku za umělecký dojem. To byla pomyslná koruna sarajevské, velmi povedené olympiády. Její úspěch obzvlášť kontrastoval s předchozími zimními hrami v americkém Lake Placid, jež provázely problémy s prodejem vstupenek. Stávalo se, že ochozy sportovišť byly prořídlé.

Památná olympiáda Přestože českoslovenští sportovci v Sarajevu nezískali žádnou zlatou medaili, stala se tato výprava na zimní olympiádě do té doby nejúspěšnější. „Zacinkaly“ dvě stříbrné a čtyři bronzové. Na druhém místě se umístili hokejisté a štafeta běžkyň na lyžích. Bronz brala běžkyně na lyžích Květa Jeriová, sjezdařka Olga Charvátová, skokan na lyžích Pavel Ploc a krasobruslař Jozef Sabovčík. Zajímavostí je, že medailově nejúspěšnější zemí byla NDR, následovaná SSSR a USA.

Proč Sarajevo? Pořadatelství olympijských her v bosenském Sarajevu provázela velká nedůvěra ze strany ostatních částí jugoslávské federace. Zkrátka přišlo Slovinsko v čele se střediskem Kranjska Gora. V čele jugoslávského organizačního výboru však stál zkušený bosenský politik Zoran Mikulič, jenž pro Sarajevo nadchnul již vážně nemocného prezidenta Josipa Broze Tita.

Sportoviště obsadily dělostřelecké baterie Pouhých osm let po svátku sportu Sarajevo pohltila válka, obléhání města trvalo od dubna 1992 do února 1996. Sarajevo se stalo symbolem války v Jugoslávii, dějištěm bratrovražedného konfliktu. Na místech olympijských soutěží byly dělostřelecké baterie, které pálily do obleženého města. Uvádí se, že zde zahynulo asi čtrnáct tisíc lidí, z toho více než pět tisíc civilistů. Ikonické jsou trosky skokanských můstků u hory Igman. Fakt, že se právě olympijské město stalo aktérem brutálního násilí, paradoxně pomohl po skončení války v rámci obnovy města. Podařilo se také zrekonstruovat poškozenou halu Zetra, kde se uskutečnil olympijský turnaj ledního hokeje. V roce 2019 se v Sarajevu konaly úspěšné evropské mládežnické sportovní hry.