Máte pár důležitých závodních zářezů. Jste nejlepší biker u nás, takže můžete říct, jak si vlastně naše scéna vede. Cítíte, že mladí mají o tenhle sport zájem?
Co se týče komunity kolem gravity disciplín horských kol, mám tím na mysli všechny disciplíny, kde se primárně jezdí z kopce, tak mám pocit, že za posledních přibližně pět let extrémně roste. Cyklistika u nás vždycky byla jedním z nejpopulárnějších sportů a s vývojem lepších kol přichází také lepší dostupnost dobrého materiálu pro sjezdování, skákání, trailování a tak dále. Mladých kluků a vlastně i holek, co mají kolo na dirt-jump nebo enduro nebo často i obojí, mi přijde opravdu hodně. Akční sporty mají tu výhodu, že umí skvěle pracovat se sociálními sítěmi a jsou atraktivním obsahem do on-line světa. Ať se nám to líbí nebo ne, všichni více či méně v on-line světě žijeme a myslím si, že tímto způsobem akční sporty lákají spousty dětí a mladých. Jak tomu ještě více pomoct? Snad bajkování uznat na školách jako jednu z možností splnění povinných hodin tělocviku.
Jaký tríček je pro vás top. A co vlastně musíte zvládnout, abyste v pořádku dopadl na zem?
Často dělám dvojité salto. Z technického hlediska nejde vlastně o extra težký trik. Stačí vjet do odrazu zpevněný, zabrat o malinko víc než za normální salto, ve vzduchu se přikrčit, snažit se odhadnout, kdy je ten správný čas se rozbalit, a hlavně nepanikařit!
Svátek všech bajkerů
|
To je pro hodně lidí úplně nepředstavitelné. Vy s kolem létáte i 25 metrů. Co vám v tu chvíli běží hlavou?
Je to skákání, takže člověk zažívá krátký moment pocitu beztíže, to je fajn. Ale abych řekl pravdu, tak u velkých skoků už to není takový rozdíl. Když už se bavíme o skákání 25metrového skoku, který jsem jednou skočil i backflipem, tak tam člověk nejdřív vytěsní všechny myšlenky na špatný scénáře, pak se soustředí, pak to provede a pak si říká, že to je hustý.
No, dobře. A co věk? Příští rok vám bude 29. Do kolika let frajerky a frajeři na kolech můžou jezdit? Na fyzičku je váš sport taky docela mazec, ne?
Tohle na sobě nijak necítím, zatím se mi daří být každý rok lepší a lepší a věřím, že výkonnostně to nejlepší mám teprve před sebou. Zdá se mi, že lidi mají pocit, že akční sporty jsou jen pro mladé z toho důvodu, že ty sporty jsou samy o sobě mladé, a tudíž ani ti sportovci ještě nestihli zestárnout. Mám pocit, že člověka spíš než tělesný stav zastaví ztráta motivace. Přece jenom je to cirkus.
Určitě byste mohl představit podle vás nejzajímavější tratě u nás a také v zahraničí.
Mezi moje nejoblíbenější místa na ježdění patří nejspíš naše tréninkové skoky v Libčicích nad Vltavou, které ale nejsou úplně pro každého. Z veřejných míst to mám rád na Slovensku v bikeparku Kálnica, což je na evropské poměry opravdu hodně progresivní bikepark s velkými skoky.
A kam na závody rád jezdíte?
Hodně se těším na Crankworx do Innsbrucku a do Kanady. Celá světová špička na jednom místě a super atmosféra. Z domácích se ale také dost těším na exhibice na Prague Bike Fest, který se chystá poslední víkend v dubnu. Budeme mít na Výstavišti postavený opět Big Air skok, deset metrů vysoký rozjezd do tři metry vysokého odrazu a moc se těším, že budeme moct předvést domácímu publiku to nejlepší, co máme.
Dá se závoděním uživit?
Čistě jenom závoděním a tím, že se člověk čistě jen soustředí na svůj výkon, tak tím se živí tak maximálně top 5 lidí. Všichni ostatní k tomu dělají další věci typu: vývoj nových kol, testování, marketing, YouTube, foto a videoprodukce všeho druhu, organizování akcí, coachování nebo stavby tratí.
A také stavíte tratě, jak moc je tahle záležitost náročná?
No! Abych řekl pravdu, tak se poslední dobou na stavění tratí už moc nezaměřuju, nedá se dělat všechno. Každopádně jsem se společně s mým kamarádem Kubou Venclem podílel na stavbě slopestylové trati pro jednu ze zastávek FMB world tour, což je ekvivalent světového poháru pro slopestyle na horském kole, ve slovenském bikeparku v Kálnici. S majitelem bikeparku jsme si řekli nějakou základní obecnou skladbu překážek a potom jsme se pustili do práce. Při stavbě skoků, co se týče rozměrů, tak je to hodně o zkušenostech. Člověk má za ty roky naježděných spousty odrazů a člověk už zhruba tuší, kde jaká překážka bude fungovat.
Kromě kola se také věnujete svému cyklistickému podcastu. Takže se nenudíte.
Uplynulá sezona se mi podařila. Myslím, že se mi celkem dobře daří skloubit všechny moje aktivity dohromady. Jsem rád za čtvrté místo na festivalu Crankworx v Innsbrucku. A také mě těší, že můj cyklistický podcast Radio Peloton si nachází další posluchače. Na konci léta jsme připravili i čtvrtou sérii pořadu Po trailech přes hory, ve které s mým spolumoderátorem Jirkou Hölzelem představujeme lidem zajímavá místa, kam je možné vyrazit na horská kola. Pořád se něco děje.
Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská je super fakulta!
|
