Rošťáci, skřítci a obři. Při těchto hrách se dobře pobaví i tátové

Spouštěčem projektů bylo vaše otcovství?
Ještě před svými dětmi jsem býval na táborech jako vedoucí. Ale teprve vlastní děti mi pomohly pochopit, že vytvořit hru může být záležitost na pár minut a ony z toho mají zábavu na celé hodiny. Mám tři děti, dcery ve věku 16 a 14 let a syna 11 let. Když byla první dcera malá, dost jsem při hraní vytrpěl, protože jsem na to šel špatně. Byl jsem z toho unavený a rozmrzelý. Vytvořil jsem si ale postupy, které vedou rychle k výrazně lepšímu výsledku. Teď mám v kroužku třeba 12 pětiletých dětí, je u toho kopa zážitků, radosti, smíchu a já se vracím domů nabitý energií a sršící dobrou náladou.

Je tu jaro. Jaké aktivity na ven doporučíte tátům s dětmi?
Děti tak do deseti let rády běhají a nerady chodí. Proto je vhodné volit sérii rychlejších aktivit a mezi nimi pauzy na odpočinek. Spíše než na delší procházku bych proto šel do parku a tam bych si s nimi hrál. Základní varianty schovky a honičky zná každý, ale je důležité zvolit variantu, která se hodí pro danou věkovou kategorii. My jsme naposledy hráli na obry, čarodějnice a skřítky (viz infobox). Ve své knížce Tátohraní vysvětluji, jak hry vybírat, aby přinesly uspokojení dětem i tátům. Tuto knížku je možné zdarma v podobě e-booku stáhnout z webové stránky www.tatohrani.cz, kde najdete také pravidla her. Čtenáři se zde mohou inspirovat buď jednotlivými hrami, nebo návodem na vytvoření hry pro danou situaci.

Tipy na hry přicházejí v e-booku i s návrhy na řešení problémů, třeba nedodržení pravidel nebo zranění.
Dnešní děti jsou vychovávány ve větší volnosti, a tak často nerespektují pravidla. Není nutné je hned trestat, je ale lepší jim vysvětlit důsledky, případně je tyto důsledky nechat zažít. Jen je třeba stanovit rozumnou hranici bezpečnosti a za tu už je nepustit. Zajímavé je, že tendenci ke zranění vykazují spíše hodné děti než rošťáci. Nejspíš proto, že nejsou z domova zvyklé překračovat hranice a dělat nebezpečné věci, tím pádem nemají cit pro vlastní limity. Malá zranění jsou pak vlastně poučením, jak to příště udělat lépe. Co se týče trestů, myslím, že je lepší, když se děti od nás učí řešit konflikty vysvětlováním a vyjednáváním, a nikoli autoritativním přístupem. Jen je potřeba si na to udělat čas.

Zaujalo mě, proč jsou podle vás kluci předškoláci bořiči a proč milují tyranosaury. Mohou dětem i z těchto důvodů dopřát jinou zábavu tátové než mámy?
Teď jste trefil hřebíček na hlavičku. Maminky často chtějí, aby děti byly hodné, čisté a v pořádku. Tátové spíše vedou děti k samostatnosti, nechají je více experimentovat. Podporují v nich orientaci na výkon, což se může projevovat jako dravost nebo agresivita, ale také dětem ukazují, jak tyto spíše mužské aspekty kultivovat. Při hrách mohou maminky děti omezovat s dobrým úmyslem, ale tátové nechají děti prožít nejrůznější emoce, které tak děti mohou poznat a naučit se s nimi vypořádat. Nejdůležitější je ale radost a veselost, kterou děti při hrách s táty zažívají. Různé taškařice, sranda a legrace, v tom jsou tátové mistři. Děti i oni tak při hře zažívají velkou míru spontánnosti a uvolnění jako protiklad proti všudypřítomnému stresu.

Projekt Tátohraní se zaměřuje na posílení role otce ve výchově dětí. Proč?
Žijeme do jisté míry v době blahobytu, uživit rodinu už není tak těžké, takže by se muži místo honění za dalšími materiálními statky mohli zapojit více do výchovy dětí. Úkolem mužů je ukazovat dětem svět, pomoci jim tak postavit se na vlastní nohy a ustát čím dál rychlejší změny ve světě. Ze strany kluků je to tak, že před průmyslovou revolucí byli muži ve světě kluků více přítomni. Táta je mohl vzít s sebou na lov, na pole, do dílny, později měl mistr učedníka, a tak měli kluci svoje reálné přirozené vzory. Průmyslová revoluce odvedla muže do továren a dnešní kluci vyrůstají ve světě ženském. Všude jsou paní učitelky, v obchodech paní prodavačky, malý kluk vidí muže spíše výjimečně. Vysoká míra rozvodovosti hraje další roli. Ze strany dívek jim vztah s otcem předurčuje jejich vlastní partnerský vztah. Dívky tak přicházejí o jasnou představu. Výchova dětí ze strany mužů začíná často u hraní. Táta, který si hraje se svými dětmi, jim otevírá obrovský prostor kreativity a poznání, posiluje v nich sebedůvěru, učí je respektu a věnuje jim spoustu lásky. Hra může být jen zábava, ale také může být využita k učení či rozvoji. Vždyť řada sportů jsou vlastně sportovní hry, ve kterých se rozvíjí fyzické schopnosti.

Jak vnímají ženy čistě tátohravé aktivity?
Devětadevadesát procent z nich je nadšených. Kromě toho, že si rády odpočinou bez dětí, si mnohé z nich uvědomují, jak je důležité, aby děti trávily čas také s tátou. A určitě oceňují zejména to, že je táta spíše s dětmi než v hospodě, na závodech nebo u počítače.

Pořádáte jarní výpravy, letní tábory, ale i skupinové hry pro táty s dětmi. Co podle vás dítě potřebuje prožívat?
Pracujeme především s dětmi od čtyř let. V tom věku je hodně zajímá příroda, rády se vrtají v zemi, zkoumají kameny, šišky, dřevo. Všechno si potřebují osahat. Jsou vývojově tak trochu v pravěku. Kluci tvoří tlupu, která se žene lesem, dělá hluk, mlátí klacky do stromů a napodobuje tak lovce při lovu. Zkoumají při tom vlastní limity – jak vysoko dokážou vylézt na strom, kam doběhnou, co ještě zvládnou. Vidí ostatní kluky, kteří toho zvládnou o kousek víc a jsou jim inspirací. Mohou si tak posunout vlastní hranice o kousek dál, a to je podstatou přirozeného rozvoje. V podobném duchu pracujeme také se staršími dětmi.

Když se tedy přesuneme do věku základní školy?
Děti kolem 3. - 4. třídy už vyžadují pravidla, spravedlnost a rády soutěží. Mimořádně oblíbené jsou NERF bitvy u kluků, holky preferují spíše kreativní aktivity, třeba stavění domečků pro skřítky. Taková 7.- 8. třída je už úplně jiná liga, děti spíše vyhledávají svoje vrstevníky, než aby si hrály s rodiči. Kluci často kopírují aktuální seriály, například Hru o trůny. Dívky preferují komunikační hry jako třeba Flašku - tedy bez alkoholu, nebo Někdy jsem, nikdy jsem.

„Možná na kolegu vytáhnete kulomet a rozstřílíte ho napadrť. Možná ho rozsekáte na kousky mečem.“ - To jsou vaše slova z e-booku k emocím dospělého muže a jejich uvolňování skrze představy, ideálně o samotě. Proč? A co pomáhá, aby byl muž dobrým tátou?
Naše instinkty byly po staletí cepovány bojem o přežití, takže se není co divit, když v dnešní překotné době máme našlápnuto do silných emočních reakcí. Můžete se nechat emocemi i zaplavit a vybuchnout, nebo je můžete potlačit. Obojí má ale negativní důsledky, buď na okolí nebo na vás. Lepší je se emočně rozvíjet a naučit se emoce prožívat adekvátně. K tomu slouží řada technik, některé z nich vysvětluji i v e-booku. Být tátou může znamenat být živitelem rodiny, být partnerem maminky, ale především to znamená být naplno ve vztahu k dětem. Věnovat jim často pozornost, trávit s nimi čas a případně se i rozvíjet zejména po emoční stránce, protože to nám mužům většinou chybí. Děti totiž rozumí jazyku emocí daleko lépe než slovům. Takže jim můžete vysvětlovat, co chcete, ale když to sám nemáte v sobě zvládnuté, tak je to mlácení prázdné slámy. Navíc můžete ztratit jejich důvěru. Tady je vlastně obrovský prostor pro využití her tatínky samými. Hra, a nemyslím tím počítačové hry, je vlastně bezpečná simulace reálného života. V hrách mohou tátové zažít a pochopit, kde mají rezervy, aktivovat je a probudit se tak do radostného života plného barev a krásy.