V sobotu jsme hráli představení v Táboře, pršelo, ale diváci byli vybavení deštníky a pláštěnkami, uteklo jich jen pár a my jsme statečně přehráli i povětrnostní podmínky. Všichni jsme spali na ubytovně až na kočího Jirku, ten strávil noc u muly Karličky.
Když jsme přijeli, můj syn Štěpán s Lukášem, který hraje sedláka, ihned skočili do kašny. Na plynové bombě jsme na náměstí vařili kávu, jsme prostě kočovníci. Na poslední štaci před Táborem, v Zárybničné Lhotě, před naším představením přijeli trénovat hasiči na soutěž. Báli jsme se, že je budeme muset žádat, aby odešli, ale oni dvakrát zkusili požární útok, dvakrát se to nepovedlo, pohádali se a šli na pivo.
A jak se dařilo kočovníkům před Táborem?
"Dnes je streda 2. 8.a nás večer čeká poslední představení na vsi. Pak už jen Tábor, Mirotice u Písku a Praha. Jsme kousek od Tábora v Zárybničné Lhotě. Cesta z Túrovce sem nás vedla přes okraj města Tábor. Velké silnice, domy, mnoho aut a lidí, mezitím mula, vůz a devět vyjukaných kočovníků. V Túrovci jsme bydleli a hráli na zahradě za obecním úřadem, pan starosta nám dokonce nechal dovézt dřevo. Bylo tam zatím snad nejlepší publikum. Lidé se hodně smáli, odpovídali. Po představení říkali, že tomu, čemu dospělí nerozuměli se zase nejvíce smály děti. Naše představení je pohybové, s písněmi, téměř bez mluveného slova. Jeden pan z Túrovce nám daroval kus starého omyvatelného ubrusu, kterým jsme konečně slepili protrhlý buben. Jiný pán si na nás byl stěžovat starostovi. Jeho pozemek sousedil se zahradou obecního úřadu, vadila mu Karlička a její koblížky, leč neuspěl. Při odjezdu jsme koblížkami pohnojili živý plot v obecní zahradě a nyní sedíme a vyčkáváme, zda dnes bude představení či bouře a krupobití," napsala nám Tereza Těšínská.
