Z Evy Pilarové mohla být operní diva. Studovala operní zpěv na JAMU, ale brzy školy nechala. Jak sama říkala, bohatě jí na zbytek života stačilo, co se tam pro svou techniku zpěvu naučila. Srdce ji táhlo k jazzu. V roce 1960 proto odešla z Brna do Prahy a uchytila se v divadle Semafor.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Za pouhé dva roky působení v Semaforu vyrostla v největší ženskou pěveckou osobnost své doby. Stačí si připomenout, jak skvěle zpívala například jazzový standard Teach Me Tonight (Vím už, co to znamená) nebo brilantní dueto s Karlem Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd. Však jí také v té době jazzoví fanoušci v čele se spisovatelem Josefem Škvoreckým říkali, inspirováni slavnou jazzovou vokalistkou Ellou Fitzgeraldovou, Eva FitzPilarová.
Principálové Semaforu Jiří Suchý a Jiří Šlitr v ní ale objevili univerzální typ interpretky. Pilarová pro ně s chutí zazpívala dětsky roztomilé Malé kotě, zasáhla do rodící se české country se skladbou Co ve městě se povídá a natočila jeden z prvních česky zpívaných rokenrolů, Presleyho hit Don’t Be Cruel stextem Co je to láska. Stejně vynikající byla také v muzikálových melodiích. Písně jako Tam za tou duhou nebo U nás doma z Divotvorného hrnce zní v jejím provedení dokonale i téměř po šedesáti letech. Hrom aby do tě lásko má!
V šedesátých letech bylo zvykem, že zpěvák musel umět nazpívat vše. A protože vlna jazzu opadala, musela Pilarová změnit repertoár. Ještě v Semaforu se jí povedla dvě nezapomenutelná dueta, která zpívala s Waldemarem Matuškou – Ach, ta láska nebeská a Tam za vodou v rákosí. Po nich následovala celá řada dalších klasických pop hitů.
Karel Svoboda nikdy nezapomněl připomenout, že Eva Pilarová patřila mezi ty, kdo mu pomohli nastartovat kariéru. Jeho píseň Hrom aby do tě lásko má patřila do kategorie „festivalovek“, jak se říkalo písním s mohutným refrénem, které vyhrávaly většinu festivalových soutěží po celém světě. Museli je ovšem zpívat zpěváci s pořádně průrazným hlasem. S rozsahem tří oktáv to nebylo pro Evu Pilarovou nic těžkého.
Na začátku sedmdesátých let se československá populární hudba zásadně změnila. Velké orchestry se rozpadly na malá zájezdová komba, která objížděla kulturní domy po republice nebo vyjížděla do zemí socialistického tábora. Skvělá zpěvačka byla dobrým vývozním artiklem a zvláště na Kubě se málem stala symbolem naší země. Při jednom z návratů skoro celá její doprovodná skupina zahynula, stalo se to 19. března 1973 v troskách letounu Aeroflotu při havárii na ruzyňském letišti. Pilarová se shodou náhod zdržela a letěla jiným letadlem. Jako kdyby se ale havárie podepsala na její další dráze. Už se nespojila s žádným z hitmakerů, nepřidala se k žádné vlivové partě a přestala lovit hity za každou cenu. Přesto byly koncerty trojnásobné Zlaté slavice vždy velkým zážitkem.
O Evě Pilarové by se dalo psát také jako o autorce kuchařských knih nebo o statečné bojovnici s rakovinou, s níž se vítězně rvala už od padesátky. Nebo zalitovat, že se nikdy nedostala do Síně slávy cen Anděl. Anebo si připomenout, jak nekompromisní a sebekritická dokázala být sama k sobě. Však také zpívala ještě při oslavě svých osmdesátin se stejnou energií jako šedesát let předtím.
