Projít malou brankou na vyšehradský hřbitov je jako vejít do muzea českých velikánů. Kdo dával ve škole jen trochu pozor, může si díky náhrobkům připomenout pravé poklady českých dějin. Například hned ten první u vstupu oznamuje, že zde odpočívá básník Jan Neruda. „Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí...“ vytane mnohým na mysl. Hned o pár kroků dál si jistě vybavíte melodii Smetanovy Vltavy a po chvilce si zanotujete „Slavíky z Madridu“ Waldemara Matušky.
Podobné je to i na hřbitově vinohradském, kde odpočívá třeba věčný skaut Jaroslav Foglar, zuřivý reportér Egon Erwin Kisch či „zapadlý vlastenec“ Karel Václav Rais. Právě hrob tohoto nápaditého autora takzvané venkovské prózy nedávno vzbudil nebývalý rozruch.
Jedna z návštěvnic vinohradského hřbitova na jaře vyfotografovala Raisův rozbitý náhrobek a snímek vystavila na sociální sítě s komentářem, že hrobu hrozí zánik, pokud majitelé neuhradí poplatky. Všimla si totiž žluté cedulky hřbitovní správy. Spekulace pronikly do médií a mnoho lidí se divilo, jak může místo posledního odpočinku tak slavného literáta vypadat jako po nájezdu vandalů a ještě mu hrozit likvidace.
Zkáza Raisova hrobu
Pravda je ale taková, že za škodu na náhrobku může příroda. V únoru na něj totiž spadla silná větev, načež správa hřbitova odeslala na adresu majitelů informační dopis a pak žlutou cedulkou na hrobě vyzývala, aby se ozvali. „Dopis odeslaný na poslední známou adresu majitelů se totiž vrátil nedoručený. Následná cedulka v žádném případě neobsahuje sdělení o zániku hrobového místa či nehrazení poplatků, ty byly mimochodem v minulosti uhrazeny na celou dobu trvání hřbitova,“ vysvětluje mluvčí Správy pražských hřbitovů Oldřiška Dvořáčková. Poslední dědicové se už přihlásili a vše se tak dá po půl roce snad konečně brzy do pořádku.
Snímek poničeného hrobu K. V. Raise vyvolal poprask. Hřbitovní správě se zpočátku ani nedařilo kontaktovat majitele.
Dohady a spekulace ohledně osudu pozůstatků K. V. Raise zároveň vyvolaly otázky, kdo se vůbec stará o hrobová místa dalších českých velikánů. „O většinu příbuzní, o některé město Praha, jsou ale i hroby, které svého majitele časem ztratí, nebo už ztratily,“ vysvětluje mluvčí s tím, že takovým pak skutečně zánik hrozit může.
Osamělý Erben i Bass
O své majitele v proudu času přišel například hrob Karla Jaromíra Erbena na Olšanech nebo autora Cirkusu Humberto Eduarda Basse na Vyšehradě. Proti riziku, že místo posledního odpočinku těchto osobností potká nedůstojný osud, má ale Správa pražských hřbitovů od roku 2013 poměrně účinnou pojistku – adopci hrobů. „Adopční nájemce se zaváže nejen, že bude po dobu deseti let hradit nájemné, což činí zhruba 6500 korun a u malého urnového hrobu polovic, ale že se postará také o kamenické a zahradnické práce,“ vysvětluje Oldřiška Dvořáková.
V Praze je adoptováno už více než 220 hrobů, dalších 200 stále čeká. Adopční nájemci bývají vlastenecky a kulturně smýšlející lidé, spolky a v poslední době i rodná města pohřbených velikánů.
Například Miletín u Jičína, kde se v listopadu 1811 narodil zmíněný autor Kytice Karel Jaromír Erben. Adoptována je třeba také hrobka malíře Jakuba Schikanedera na Vinohradech nebo vyhnance do Brixenu Karla Havlíčka Borovského, který v minulosti zůstal osamocen na Olšanech. „Myšlenku adopce už přejímají i další česká města, například Brno,“ dodává Dvořáková.
Zimmermannovy dětiJeden z adoptovaných hrobu se nazývá Zimmermannovy děti a nachází se na Olšanech. Připomíná tragédii na vrchu Vítkově, která v říjnu 1861 otřásla nejen Prahou, ale i velkou částí tehdejší monarchie. „V tomto hrobu odpočívají čtyři děti mlynářského pomocníka (dle jiných pramenů obchodníka s moukou) Augustina Zimmermanna, zavražděné svým otcem dne 27.října 1861. Podle dobového tisku se Zimmermann, krátce po výpovědi z bytu a na základě tíživé životní situace, rozhodl své děti a následně i sebe sprovodit ze světa,“ popisuje příběh Správa pražských hřbitovů na webu hrbitovy-adopce.cz. „Zde odpočívají v pánu Augustin a Vácslav, Maria a Antonín,“ psalo se na tabulce umístěné nad hrobem. Chlapci byli ve věku 7, 5 a 1 rok, k tomu čtyřleté děvčátko. Náklady spojené s pohřbem tehdy uhradil sám císař Ferdinand Dobrotivý, modlícího se klečícího andělíčka na náhrobku zaplatila obec Žižkov. V roce 2016 vyšel podle události román Augustin Zimmermann spisovatelky Zuzany Kultánové. Adopční nájemce hrobu je od roku 2015 paní Zdeňka Švejkovská. |
