Hradilek už musel spravovat medaili, párala se stuha

Jak jste si to užil na podiu v Českém domě?
Je to příjemný. Je hezký vidět, že ty lidi o to mají zájem a že sem přijelo spoustu Čechů fandit. Je to prostě perfektní. Je to blízko, takže super.

Co pro vás znamená stříbro?
Je to olympiáda, je to další závod. Na světě i u nás v Čechách jsou o mnoho důležitější osobnosti, než stříbrný olympijský medailista. Myslím, že můj život to nezmění. A doufám, že budu nadále Vávra, jako byl Vávra před Londýnem.

Působíte jako flegmatik. Jak jste závod prožíval?
Ráno jsem byl docela nervózní, protože jsem věděl, že ten den není zcela standartní. Všude se psalo, že nejsou medaile a že Hradilek o ni bude bojovat. Už po kvalifikaci mi přišla spousta zpráv na facebook, na email. Ty lidi z toho byly nadšený. To člověku sice dodá sebevědomí, ale zároveň jsem si říkal, že ten tlak tam trošku je. Ale před samotným závodem jsem se uklidnil a dostal jsem se do takové té mé pohody. Takže jsem už nemyslel na blbosti typu: Když vyhraješ, budeš slavný.

Přišla vás podpořit rodina. Jak jste to vnímal?
Je to skvělý. Máma to prožívala s celou rodinou. Je to paráda. Na kanál přišla ale i spousta dalších lidí a musím se přiznat, že mě to strašně překvapilo. A překvapilo mě, že nefandili jenom Češi, ale i další lidi. Byla to taková objektivní atmosféra, bylo to fakt krásný.

Co všechno jste stihnul od ceremoniálu až do návštěvy Českého domu?
Spoustu rozhovorů, dopingovku. Fyzioterapeut Tomáš Dvořák mi stihl zašít medaili, protože už se roztrhla stužka. Pak jsme byli v zácpě a pak už tady. Bylo to všechno takový rychlý. Tiskovka, večeře. Vlastně už od té doby jedu, nezastavil jsem se.

Fyzioterapeut běžně nosí s sebou šitíčko?
My jsme měli na pokoji. Někdo tam měl, myslím Jára Volf (deblkanosita – pozn. red.). Ale ona jenom trošku praskla stuha, tak jsme nechtěli, aby to někde plandalo.

Jak chutná to stříbro?
Je těžký, ale nechutnal jsem ho.

Kolik přišlo gratulací?
Ještě jsem to nestihl všechno prolistovat. Ale je to trojciferné číslo. Jenom těch zpráv. A pak nezpočet zpráv na facebooku. Jenom jsem to zběžně zkouknul. Telefon je úplně zahlcený, pořád pípá. Ani nestihnu všem odpovědět, takže touhle cestou všem děkuju.

Co oslava?
Jedu další závod. I když je to ne úplně tradiční závod. Ale budeme se snažit sjet to důstojně. Jéža se na to vyspí dobře, tak aspoň jeden z nás bude ready.