Ženský fotbal v České republice
|
Jsou to už tři dny, co jsme devadesát minut trénovali na Letné s nejlepším ženským fotbalovým týmem u nás a ještě pořád nám dělá problémy chodit. V těle není jediný sval, který by nebolel a čas od času jím neprojela bodavá bolest, jako by do něj někdo hnípl nožíkem. "To jste měli přijít jindy, v sobotu byl zápas, dneska to bude jen takový vyprdění," vítá nás v útrobách letenských šaten kapitánka, Iva Mocová.
Ač obránkyně, dokáže tahle česká reprezentantka v jednom ligovém ročníku nastřílet i třicet gólů. Jak míříme na tréninkovou plochu, sbíráme pátravé pohledy ostatních hráček. Na první pohled sem nepatříme a to ne nutně proto, že jsme muži.
Martin si z hecu vzal slávistický dres (fakt blbý nápad, který mu trenér hned dost důrazně rozmluví) a Honza hrál fotbal naposledy před sedmi lety. To když se shodou bláznivých okolností stal trenérem a manažerem týmu prodejců Nového Prostoru a s pražskými prodejci se vypravil do Edinburku reprezentovat Česko na MS ve fotbale bezdomovců. Nutno dodat, že těch pár tréninků, které coby pobíhající trenér s chlapy bez domova absolvoval, nesl velmi těžce a dost se zadýchával.
Ani jeden nemáme kopačky, Honza narychlo vyhrabal ošoupané kecky a bizarní plandavé tepláky.
Asi ten trénink holkám kazíme
Kdo neskáče, není sparťanka
|
Trenér Martin Šeran vysvětluje, jak se máme všichni rozestavit do mnohoúhelníku a v něm dle pro nás dost nesrozumitelného systému běhat, přihrávat si a točit se na různých pozicích. Absolutně nestíháme. Kolem nás létají míče, nevíme, do kterého máme nebo nemáme kopnout, všichni někam běhají, občas na nás mávají, později křičí. I tenhle zmatek nás dost zadýchal. Po pár minutách začínáme chápat systém téhle fotbalové pavučiny a občas se nám daří i správně chytnout míč a aspoň trochu přesně jej v běhu poslat na správné místo. Když si ale myslíme, že se chytáme, ozve se píšťalka. Všechno se zastaví, zhluboka dýcháme a vidíme, jak se několik hráček shlukuje kolem trenéra a s vyčítavými pohledy ukazují naším směrem.
"Dobrá. Tak pánové, jestli vám to nevadí, dáte si dvě minutky pauzu a my to tu s holkama zatím dáme pořádně," zahaleká Šeran naším směrem a my se cítíme jako úplní troubové. Ozve se zase píšťalka a před námi se rozjede na centimetr přesný rej přihrávek. Máme pocit, že to holkám fakt kazíme.
Tebe obehraje kluk? Jseš trapná
Další fáze tréninku trochu připomíná dětskou hru na rybáře a rybičky. Na jedné straně se postaví šest hráčů s míčem, na straně druhé šestice obránců. Jde o to projít obranným valem tak, aby se na druhou stranu dostalo co nejvíce hráčů s míčem. Honza je členem obranného valu a jen vykuleně kouká, jak se proti němu ostrým tempem vyřítí šestice útočnic.
"Nevěděl jsem, kterou bránit dřív, takže kolem mě prošly hned dvě. Po pár kolech bylo všem jasný, že jsem nejslabší článek obrany a tak útočnice začaly chodit přímo na mě. Věděly, že přes mě projdou," vzpomíná Honza. "Spoluhráčky se proto snažily dostat se v bránění ještě přede mě, takže mě v podstatě vytlačily dozadu. Jakoby proti mě hrály nejen soupeřky, ale vlastně i spoluhráčky," dodává.
Martin na straně útočícího týmu byl úspěšnější, dokonce jedné z obránkyň nasadil housličky. "No ty vole," volaly k pokořené nešťastnici spoluhráčky a nám je jasné, že z ní Martin na chvíli udělal vyvrhela. "Tyjo, tebe vobehraje kluk," smějou se jí.
Hlavně ať nám neublíží
Holky si jdou vůbec docela často i při tréninku po krku. Soutěživost a nasazení je tu znát z každého gesta. Jedna hádka dokonce končí slzami, až trenér Šeran zvýší hlas. "Tak se na to vyser a jdi domu," hřímá Letnou a Honza s Martinem ani nedutají. "Chlapi jsou k sobě taky zákeřný, ale brzo na nějakej spor zapomenou. Holky si to pak nesou klidně celej trénink," vysvětluje nám po tréninku trenér a my mu musíme dát zapravdu. Na vlastní oči jsme viděli pár hodně ostrých skluzů, jeden skončil dokonce tak, že se nebohá slečna dlouhé vteřiny ne a ne sebrat a vstát na nohy.
Přečtěte si náš nový magazín věnovaný Euru 2012 |
Ze začátku jsme nevěděli, co si můžeme dovolit a řešili, jak hráčky nezranit. Jak pošetilé. Tyhle holky mají chrániče a kopačky, my kecky. "Byly navíc moc rychlý na to, abych se mohl pokusit třeba o skluz," říká Martin. "A myslím, že po pár mých dotycích s míčem věděli i ony, že musejí dávat pozor na mě abych se nezranil sám," dodává.
Ušouraný gól omylem
Ke konci tréninku je holkám jasné, že jsme neškodní šašci a původní řevnivost a chuť nám dát naši drzost pořádně vyžrat, se pomalu mění v prachobyčejný soucit. Začínají se bavit na náš účet.
Zkoušíme různé varianty soubojů jeden na jednoho a vidíme, že holky v soubojích s námi trochu polevují. Už vědí, že nemusí nijak kouzlit, že je docela pravděpodobné, že o míč buď zakopneme a nebo nám prostě uteče z nohy. "Běžím s míčem na obránkyni, chystám si kličku a vidím, že ona si jen tak poskočila pro formu a špitne trochu soucitně: Tak si utíkej," říká zahanbeně Honza.
V jednu chvíli se mu ale dokonce podařilo dát gól. Tváří v tvář Lence Gazdíkové, brankářce slovenské reprezentace trochu zazmatkoval, míč se mu svezl po nártu zcela nečekaným směrem a Honza pak spolu s brankářkou překvapeně sledují, jak se míč překvapivým směrem ledabyle šourá do brány. Góóóóóóóóóóóóóól!
Vše nejlepší k ligovému titulu!
Opoceni se suneme zpátky do šaten. Máme toho víc než plný kecky. Holky takhle po škole a po práci trénují čtyřikrát týdně a do toho si ještě čas od času dají několikadenní kondiční soustředění. Že je ale tenhle trénink co k čemu, dokazují jejich výsledky. Pár dní poté, co nás pořádně prohnaly Letnou, deklasovaly v přímém souboji o ligový titul slávistky 3:0. "Získali jsme titul i domácí pohár, což znamená double. Jsem přesvědčený o tom, že pro Spartu pracujeme dobře," říká šéftrenér Dušan Žovinec. Tak trochu doufáme, že jsme pár dní před rozhodujícím zápasem se slávistkami holkám taky v něčem pomohli. Třeba získat sebevědomí.