Než se ale pustíme do kuchtění, tak si načepujeme pivo. Kdepak nejsme alkoholici. Bublinkatý nápoj je prostě základ této anglické pochoutky. „Bez piva to nejde. Vmíchává se jemně, důležité je nevyhnat z něj bublinky, jinak nebude těsto křupavé,“ poučuje nás kuchař Míra Doubrava a už se poohlíží po rybě. Denně jich tu spotřebují třicet kilogramů. „Když u nás obědvá nějaký Brit, tak si těstíčko pochvaluje, říká, že je dobré, ale jiné. To bude asi tím českým pivem,“ uvažuje mezitím Jiří Nosek, on je ten, kdo této kuchyni vládne a zároveň byl u toho, když se před třemi lety první česká fish and chips restaurace otevírala.
Příjemná obsluha nese příjemné nápoje.
K fish and chips patří ocet.
Mirek otevře šuplík a vykoukne na nás treska, ve druhém šuplíku se skrývá halibut a ve třetím hejk. Vše čerstvé. „Třikrát týdně vozíme suroviny z pařížského trhu Rungis, na čerstvosti si zakládáme,“ zdůrazňuje šéfkuchař. Anglický pokrm, z francouzských ryb a českého piva. No, není to krásně mezinárodní záležitost? Už jen stačí se podívat na nabídku nápojů a člověk si připadá jak na cestě po Evropě. „Belgická i anglická piva tu máme pro případ, že by si zákazník poručil těstíčko z piva, na které je zvyklý,“ dodává šéfkuchař.
Kde se dělá fish and chips, je vždy i pípa.
Ve druhém šuplíku se skrývá halibut.
O smažení se stará britská královna
HistorieFish and chips byly původně jídlem britské dělnické třídy.
|
Jestli je Jiří Nosek králem zdejší kuchyně, tak nekorunovanou královnou je zde mohutná fritéza. „Je to rolls-royce mezi kuchyňskými spotřebiči,“ pohladí král královnu, která do Prahy přicestovala až z Yorkshiru. „Osobně ji zprovoznil Matthew Hopkins, syn majitele společnosti, která patří k nejstarším výrobcům fritéz v Evropě,“ pyšně hlásí Nosek. Ze stříbrné dominanty kuchyně vede ventilace až na střechu a díky ní si občas obyvatelé Starého Města přijdou jako v Londýně. „Když je nízká oblačnost, tak celá čtvrť voní rybou,“ potvrzuje Nosek.
Při pohledu na velké vany s olejem každého napadá, zda není zdejší pochoutka až moc nezdravá. „Když se dodrží zásady, tak na fish and chips není absolutně nic špatného. Samozřejmě se to s ním nesmí přehánět,“ lišácky vysvětluje Nosek a pozoruje, jak v oleji rozpáleném na 190 stupňů tmavne křehká ryba.
První česká fish and chips restaurace.
Fritézu osobně ji zprovoznil Matthew Hopkins.
Dobrou chuť tu přeje Mr. Bean
Jako v Británii si pak určitě přijde každý, kdo se v restauraci posadí. Anglickou klasiku si tu vychutnáte ve společnosti Ringa, George, Paula, Johna i Mr. Beana. Všichni vás budou pozorovat ze stěny, jestli jste si nezapomněli své chipsy pokapat octem, který k této pochoutce neodmyslitelně patří. Celá zadní místnost restaurace je také vykachlíčkovaná bílými a černými obdélníčky – typická výzdoba každé stanice londýnského metra.
A nefalšovaně britské atmosféře může nahrávat i fakt, že tu většinou sedí cizinci. „Máme ale i pravidelné zákazníky z Prahy,“ dodává Nosek.
Podle číšníka nemůžete sáhnout vedle.
Olej rozpálený na 190 stupňů.
Je to „hrozně“ drahé
Pravidelně je tu i další host. Pro změnu Američan. Nesedí však za stolem, ale odpočívá na talíři. Specialitou místního podniku je totiž i hot dog. Ten vznikl tak trochu náhodou. „Kamarád si posteskl, že v Praze nikde nemají pořádný hot dog, tak jsem mu jeden udělal,“ vypraví o bizarním počátku zdejší speciality Nosek. Párek do téhle parády pochází z přeštických prasátek a radost na jazyku udělají i přírodní kečup a osmahnuté cibulky. „Zákazníci si na můj hot dog stěžují. Je prý strašně drahý, ale strašně dobrý,“ krčí rameny. A my váháme. Je tohle vlastně kritika?
