„Po listopadu 1989 se hudební branže rozpadala, kdo neutekl do muzikálů, ten se neuživil,“ říká bodrý exhudebník, který se nyní pyšní titulem marketingový ředitel. Na umělecké časy vzpomíná rád, ale bez nostalgie. Tvrdí, že prodávat a vytvářet obchodní strategie je také umění a on se v tom zcela realizoval.
Manželka Mahulena zachovala ve zlomových časech chladnou hlavu. Když Jiřího peníze v rodinném rozpočtu začaly po sametu nesametově ubývat, rozhodla se, že z pletení čepic a svetrů pro známé a rodinu učiní hlavní pilíř rodinného života. Zahřívací kolo si vyzkoušela už v létě 1989, kdy získala povolení k drobné výrobě a prodeji a nosívala pletené čepice a svetry na trhy mladých výtvarníků. U Pertlových se zpočátku podnikalo, jak bylo zvykem v těch dobách, v obýváku, o tom by mohli vyprávět i zakladatelé stovek jiných firem a živností. Po mezihře v bývalé truhlárně, kam se pletení na ručním pletacím stroji přesunulo na první nakoupené stroje, se firma (tentokrát už posílená i o dceru a syna) přestěhovala do vlastního sídla na okraji Prahy.
Bez šikovných ženských rukou se výroba retro svetrů neobejde.
Tady je zastihla žádost hokejového svazu, zda by dokázali repliku historického dresu-svetru zhotovit. „V tehdejší Síni slávy byl jeden originální svetr, podle toho jsme vyměřili a do počítače zadali příslušné parametry,“ popisují manželé Pertlovi základní životopisná data hokejového svetru. Nynější provedení je z vlněné příze v kombinaci s akrylovým vláknem, takže je prodyšnější a lehčí než původní ošacení.
Hokejisté si k sedmdesátinám objednali tři sta kusů, ale v jejich e-shopu se po replikách jen zaprášilo. Zájem byl nejen o větší čísla pro urostlé a tělnaté fanoušky, prodávaly se dobře i menší. Vždyť hokeji nefandí jen chlapi, ale i drobnější dámy a děti. Jak už bylo řečeno, výrobky rodinné firmy, která s nimi prorazila už do více než dvacítky zemí celého světa, pletou stroje. Do programu se jen zadá příslušná velikost, ostatní zařídí software. Bez šikovných a jemných ženských rukou se ale neobejdou. Svetr se plete po částech, díly se pak ještě rozřezávají a opět sešívají.
Vy neznáte bambulátor?
 Bambulátor |
Když před sedmi lety oslavoval český hokej sedmdesát let od prvního světového titulu (ještě československého), požádal hokejový svaz rodinnou pletařskou firmu Kama, jestli by si netroufla vyrobit přesné kopie tehdejší dresů, respektive svetrů. Tak se narodilo opět to samé oblečení, ve kterém naši hokejisté na štvanickém stadionu dobyli historické zlaté medaile.
Když se přiblížilo letošní hokejové mistrovství, napadlo Pertlovi výrobu replik zopakovat. „Před sedmi lety a během dalších šampionátů od té doby se jich postupně prodalo kolem tisícovky, museli jsme dodělávat některé velikosti, a jak se zase začalo mluvit o mistrovství světa v letošním roce, objevovaly se dotazy, zda svetry ještě máme,“ říká Jiří Pertl.
Hokejový svaz si tentokrát žádné dresy tohoto typu neobjednal, proto to tentokrát zkusila firma „na vlastní triko“. Právníci potvrdili, že na původní dres neplatí žádný patentový vzor, případná autorská práva už také po více než sedmdesáti letech neplatí. A tak se pletací stroje opět rozběhly naplno. I přesto, že replika dresu z roku 1947 není žádná levná záležitost. „Chápeme, že cenově nemůžeme konkurovat nějakým asijským kopiím hokejového oblečení, ale museli jsme respektovat i to, že používáme po celou dobu existence firmy jen ty nejlepší materiály,“ upřesňují manželé Pertlovi detaily. Za téměř čtyři tisícovky si jsou vědomi, že takový historický dres je pro opravdové srdcaře a srdcařky. Ale chtějí zachovat kvalitu, jejich svetry nosí lidé intenzivně zimu co zimu deset i více let. Speciální sérii tohoto dresu , kdy měli hráči na zádech i své jméno, vyrobili například pro západ hokejových legend. Repliky v klubových barvách si nechali uplést například i hokejisté Vítkovic.
