Olympijskou atmosféru už zažil Petr Koukal v Pekingu v roce 2008. Přesto se i nyní těší na zahajovací ceremoniál. Ten navíc bude okořeněn tím, že ponese českou vlajku. "Je to čest pro každého sportovce," řekl Koukal, když ho Český olympijský výbor vybral jako vlajkonoše.
Lidé se vás zřejmě ptají, čeho byste chtěl na olympiádě v Londýně dosáhnout. Vezměme to ale z druhého pólu. Čeho byste se na olympiádě nechtěl dočkat?
Nechtěl bych se dočkat nepokojů, které tam byly, když jsem tam byl vloni na mistrovství světa. Byli tam výtržníci, všude to tam bouchalo a hořelo a mám z toho hrozný zážitek. Z haly, kde jsme hráli a kde se bude hrát i olympijský turnaj, to bylo všechno vidět. Takže bych byl rád, kdyby se to obešlo bez těchto excesů.
Pojedete na druhou olympiádu. Vzpomínáte na tu první v Pekingu? Jaké jsou vaše zážitky?
Samozřejmě vzpomínám. Naprosto nezapomenutelné bylo to nastoupení na zahajovacím ceremoniálu, kde bylo téměř sto tisíc lidí. Takže ten pocit, kdy tam člověk vejde a vidí tu masu lidí a cítí tu energii z nich, je úplně nepopsatelný. Atmosféra byla skvělá i v olympijské vesnici. Ani tak nevzpomínám na ten turnaj, ten byl stejný jako každý jiný.
Ještě než jste byl vybrán, abyste nesl vlajku, chystal jste se na zahajovací ceremoniál? Přeci jen turnaj vám začíná hned druhý den.
Určitě. I v Pekingu to bylo druhý den po zahájení a zvažovali jsme, že bysme nešli. Ale ani tehdy jsem toho nelitoval, protože to je opravdu zážitek, který si člověk zachová navždycky.
Kdyby se na hrách místo medailí za první tři příčky dávalo místo medailí něco jiného, co byste chtěl dostat?
Chtěl bych dostat anglický titul sir.
Proč zrovna ten?
Teď mě to napadlo. Díval jsem se v televizi na oslavy královny Alžběty II., a bylo to strašně pěkné. A většina těch vystupujících byli sirové. Takže podle toho jsem to teď tak plácnul. (směje se)
Jak trávíte na turnajích volné chvíle?
Když jsem někde poprvé, tak se snažím si to místo projít a aspoň něco tam pochytit z toho života. Ale většinou jsou to ty samé destinace, takže tam chodíme s hráči na večeře, do kina. Je to spíš o tom se naladit, aby byl člověk připravený na zápasy. Takže to moc není o žádné turistice ani výletech za gorilama a podobně.
Máte nějaký talisman nebo rituál před zápasy?
Talisman žádný nemám. A rituál mám jeden. Vždycky když začíná zápas, tak pohladím zadní čáru a pošlu po ní takovou zdravici všem těm ostatním čarám, se kterýma je spojená, aby mi sloužily a byly na mé straně.
Kdybyste byl lovcem autogramů, podpis kterého sportovce byste chtěl v Londýně získat?
Asi Michaela Phelpse.
Kdybyste mohl reprezentovat v jakémkoliv jiném sportu, jaký by to byl?
Byla by to atletika 400 metrů. Běhal jsem ji, když jsem byl malý a jsem na ni pořád vysazený. Je to taková dobrá mučírna.
Kolik podle vás přiveze česká výprava z Londýna medailí?
Věřím, že český tým přiveze sedm medailí.
Jak slavíte své úspěchy?
Sejdu se s přáteli nebo s rodinou a jedeme na dobrou večeři a na dobré víno.
Dostal jste někdy za úspěch v badmintonu nějaký netradiční dárek?
Za úspěch asi ne, ale v Pardubicích jsem otevíral badmintonovou halu a od místních dětí jsem dostal perník ve tvaru badmintonové rakety, na které bylo přání, ať se mi vydaří olympijská kvalifikace. Tak to bylo strašně pěkné. A ještě jsem ji nesnědl.
