Jak dlouho tehdy trvalo, než jste se dozvěděl, jak daleko jste vlastně skočil?
Potvrzení trvalo třicet minut. Měřící zařízení nebylo nachystané na tak dlouhý skok, takže museli organizátoři pro manuální měření. Když jsem se dozvěděl, jak dlouhý skok to byl, připadal jsem si jako z jiné planety, nevěděl jsem, jestli nesním.
Čtyřicet pět let odpovídáte pořád na otázky týkající se toho legendárního skoku. Neunavuje vás to?
Kdepak, miluju to, je to skvělé.
Všimnul jste si na olympijských hrách v Mexiku Věry Čáslavské?
Ano, jednou z největších událostí byla její svatba v Mexiku. Hodně se o tom mluvilo. Uznávám ji jako skutečnou legendu. Obdivoval jsem ji a obdivuji, že i přes události té doby v Československu si udržela takový entusiasmus.
Se sportovní kariérou jste skončil brzy. Bylo jedním z důvodů i to, že už se vám nedařilo přiblížit k 890 centimetrům?
Ne. Mojí prioritou číslo jedna ve skoku do dálky bylo získat zlato. Dosáhl jsem něčeho výjimečného, lidé mi říkali, že jsem udělal dobrou práci a já chtěl dokončit studia na univerzitě a prosadit se v byznysu. Tehdy jste si atletikou vydělat nemohli, teď už ano.
Dělal jste po skončení kariéry nějaký sport?
Měl jsem hrát profesionálně basketbal, ale změnil jsem plán. Měl jsem hrát za Phoenix Suns, byl jsem v roce 1968 draftován. Ale nehrál jsem.
A nyní ještě sportujete?
Občas si jdu zaběhat, jogging, ale hned u toho funím. Ale vím, že je to dobré pro tělo.
Co děláte teď?
Jsem ředitelem Olympijského muzea umění. Je to úžasná organizace, máme asi sto olympioniků, kteří dělají umění. Zpívají, tančí, fotí, píší, malují, dělají do módy, grafiku a tak dále. Máme museum ve Fort Myers, jsou tam úžasné kousky.
Co jste si prohlédnul v Ostravě?
Byl jsem nakupovat, byla tam spousta slev (směje se). A taky jsem viděl centrum. Líbí se mi tady.
Strážce streamu
