Rozhovor: Zásadně skládám v koupelně, říká flamencový zázrak

Flamencový král Paco de Lucía navštívil Prahu již několikrát a pokaždé byl o jeho koncerty velký zájem. Tentokrát do Prahy míří teprve třináctiletý chlapec, který ve svém útlém věku dokazuje, že je-li Paco de Lucía králem flamenka, on je již jeho korunním princem. Amós Lora předvede společně s kapelou pražskému publiku v Paláci Akropolis příští pondělí také skladby ze svého debutového alba nazvaného Cerro Negro (Černá hora). I když Lora navštívil již řadu měst (například Havanu, Řím), do zahraničí koncertovat pravidelně nejezdí. Praha je tento podzim výjimkou.

Vzpomeneš si, kdy tě flamenco vlastně chytlo?
Hudbu a flamenco mám rád od dětství. Můj otec mi daroval první kytaru, když mi byly tři roky, a naučil mě na ní hrát. Od té doby miluju hudbu a flamenco čím dál tím víc a víc.

Amós Lora Narodil se 21. 9. 1999, poprvé vzal do rukou kytaru ve třech letech, kdy ho začal učit jeho otec Manuel Lora. První veřejné vystoupení následovalo o rok později. Od šesti let pak začal navštěvovat hudební školu. V sedmi jej čekal koncert v ­kultovním flamencovém podniku Casa Patas v Madridu. V osmi letech poznal Tomatita, dalšího kytarového mága flamenka, který ho ­učí svá hudební témata. Koncert se koná v rámci festivalu Kytara napříč žánry.

A kolik máš doma kytar nyní? Jakou z nich máš nejraději?
Myslím, že jich mám sedm nebo osm. Nejraději mám takzvanou barandu od výrobce kytar Mariana Condeho. Ta je fakt nejlepší. V Praze ale budu hrát asi na jinou, protože táta nechce, abych ji bral s ­sebou do letadla. Ta, co si přivezu do Prahy, je ale taky od Condeho a je také dobrá.

Určitě neposloucháš jen flamenco, jaká muzika se ti kromě něj líbí?
Mám rád moc jazz, hlavně Milese Davise, Johna Coltranea, Pata Methenyho, George Bensona nebo třeba Johna McLaughlina…

Takže proto jsi začal hrát i jazz…
Přesně tak. Poslouchám si jazz a vymýšlím si přitom různá témata.

Doprovázel jsi Paca de Lucía, jak vzpomínáš na tohle setkání?
Bylo skvělé se s ním potkat, je to velice příjemný člověk. Nemluvili jsme ale o ničem zásadním, prostě to byl takový přátelský rozhovor. Mluvil také s tátou a já se navíc ještě seznámil s jeho ženou a malými dětmi.

Kolik hodin denně cvičíš? Máš vůbec čas na své kamarády?
Teď cvičím čtyři hodiny denně. A na kamarády čas mám, vídáme se o víkendech. Rozhodně nezůstávám zavřený doma.

Říká se o tobě, že jsi velký vtipálek…
No jo, rád si z lidí dělám šoufky a baví mě vyprávět vtipy. Prostě se hrozně rád směju.

Na tvé první desce jsou i skladby, které jsi složil sám. Jak tedy skládáš, prostě hraješ na kytaru a najednou to přijde?
Občas takhle hraju a přijde to, ano. Jindy mě něco napadne a snažím se to zahrát. Skoro pořád skládám v koupelně, tam totiž kytara zní skvěle. Prostě se tam zavřu a skládám.