Sportovně-artisticko-herecky-improvizační seskupení Partička dostalo nabídku na šňůru po Anglii. Tedy mezi námi – konkrétně se jednalo o dvě vystoupení, ale i tomu už se dá říkat „tour“.
Ukázat své mistrovství v zahraničí směrem na západ je výzva, a tak se jelo. Já, jakožto neustále zaskakující člen za kohokoliv, kdo momentálně nemůže, jsem tentokrát nahradil Igora Chmelu, který měl reprezentační povinnosti v jakémsi veledůležitém seriálu. Naskočili jsme tedy do letadla směr Manchester a tradá do kolébky fotbalu, humoru, punku, pudingu a tvrdých sušenek.
Chtěl jsem šetřit síly na večerní vystoupení a následné „meet & greet“ s fanoušky, a tak jsme zůstali až do večera na hotelu a kochali se krásami minibaru. Příchod do místa konání byl velkolepý – před vstupem byla dlouhá fronta, ve které se tísnilo několik tisíc lidí (později jsem se dozvěděl, že to bylo 315 diváků). Okamžik jsem doufal, že budeme hrát v angličtině a já tak budu mít možnost zúročit tvrdě nabyté znalosti tohoto jazyka a naplno prodám výrazy jako „hau du ju dů“, „Landn is in Inglend“ nebo „ken aj hef e kap of tý?“. Nakonec jsme excelovali v češtině.
Po vystoupení jsme chtěli jít do nočního podniku, ale nepustili nás tam, protože jsme měli tenisky. Zatímco paní v teplákách, které toho evidentně mnoho prožila – ovšem v sešlapaných polobotkách –, prošla, my smutně okouněli na ulici.
Tenisky jsou v Anglii problém – vypadáte zřejmě moc sportovně. „No nic – nemají nás tady rádi – zítra v Londýně si spravíme chuť!“ říkali jsme si... a taky že ano. „No one likes us“ (Nikdo nás nemá rád) je totiž slogan fotbalového klubu Millwall, za který hraje můj kamarád Jirka Skalák.
