Jedná se o funkční repliku lokomotivy Orenstein & Koppel, které jezdily po světě tisíce. Berlínská firma je prý dokonce vyráběla i na sklad, jaký o ni byl zájem. Na přelomu 19. a 20. století se používala v kamenolomech, při regulaci říčních koryt, stavbách železnic a na řepařských tratích. Téměř všude na světě. Při spojeneckých bombardováních Berlína byla firma zničena a s ní i veškerá její výrobní dokumentace.
První parní lokomotivy v novém tisíciletí
Když se lidé z 1. Kolínské lokomotivní s.r.o. chystali k výrobě funkční repliky, neměli se příliš čeho chytit. „Nápad se zrodil někdy v létě 2012,“ říká Tomáš Šprysl, jeden ze dvou jednatelů kolínské firmy. Na konci léta téhož roku si půjčili originál dvounápravové lokomotivy stejného výrobce, ale s normálním rozchodem. „Na podzim s v zimě jsme rozebrali ty díly, které jsme potřebovali a oměřili si je,“ dodává Šprysl. Konstruktérům se také podařilo sehnat jeden dobový sestavný výkres a pár dobových fotografií. Další rok trvaly základní konstrukční práce pro výrobu dílů. Začala se rodit nová parní lokomotiva, v Česku první po více než 50 letech.
Vlastní výroba dílů rámu, následně kotle skončila v létě loňského roku a celá lokomotiva s kotlem se do hrubé podoby dostala letos na přelomu března a dubna. „Pak jsme museli čekat na bloky válců, což byl pro slévače a opracování nejproblematičtější kus,“ vzpomíná Šprysl. Pod kotlem malého drobečka zatopili na přelomu srpna a září. Lokomotiva musí splňovat všechny přísné normy, protože zrovna v kotli je tlak 12 atmosfér a pára se v něm ohřívá na teplotu 181 °C.
Dětskou nemoc se podařilo vychytat
Jede, jede mašinka
|
Nově zrozené dítě kolínských a žamberských techniků a dělníků se pohnulo právě v Žamberku 13. září. Tam přibližně po dvou hodinách provozu „dostalo nějakou dětskou nemoc“, jejíž příčiny se ale brzy podařilo odstranit. Na začátku října se už stroj opatrně projížděl na přibližně pětikilometrové trati Kolínské řepařské drážky.
Netrvalo dlouho a do kolínských rovin vyrazila prověřená lokomotiva společně se svými tvůrci na setkání úzkorozchodných lokomotiv v Lotyšsku. A právě odtud byly v uhlácích ještě zbytky černého uhlí, jehož spaliny v Národním technickém muzeu tak voněly. Příští rok se kolínští chystají na prezentaci svého výrobku na tratě historických úzkorozchodných železnic v tuzemsku a podle pozvání i do zahraničí. Očekávají, že v okolních zemích bude zájem o další následovníky povedeného díla.
