Asi byste to do něj neřekli, ale je to nebezpečný predátor. Velemlok čínský je suverénně největší obojživelník a zároveň i jeden z nejstarobylejších a vývojově nejúspěšnějších druhů vůbec. Dospělý jedinec může dorůst až 180 centimetrů a může vážit 60 kilogramů. Dokud dorůstá, tak je loven různými šelmami a ptáky, ale jakmile vyroste nad padesát centimetrů, tak už žádné přirozené nepřátele kromě člověka nemá.
Unikátní je i jeho lovecká technika. Zůstává skrytý v dutině pod břehem, odkud vykukuje jen předkem hlavy, takže je prakticky neviditelný. Když se kolem něj cokoliv hne, tak prudce otevře svá enormně velká ústa, roztáhne krk a nasaje kořist i s proudem vody do tlamy. Rázový podtlak, který tímto způsobem vytvoří, doprovází ostrý zvuk, při kterém zaléhají ušní bubínky. Tímto způsobem loví krysy, žáby, ryby, ale i jiné menší velemloky. Ano, čtete správně. Tyhle zelené bestie jsou kanibalové.
Žili ve sklepě
Pražané se s velemloky mohli setkat už na sklonku 19. století. Jistý pan Staněk, který obchodoval s čínským čajem a porcelánem, měl několik let dva exempláře ve svém obchodě. Také katedra zoologie Univerzity Karlovy chovala ve sklepení od 50. let 20. století velemloky. Jeden z nich uhynul dokonce až v roce 2001.
Velemlok Přírodovědecké fakulty UK
Zajímavý příběh mají i velemloci z pražského Vivária. Tato pozapomenutá pražská „zoo“ sídlila v Havlíčkových sadech. V horní části parku stály dříve skleníky, ve kterých se původně pěstovaly cizokrajné rostliny a dřeviny. Po první světové válce došlo k proměně velkého skleníku na salon vinohradských výtvarníků. Jejich potřebám však nevyhovoval a v roce 1927 si ho pronajala Akvaristická společnosti Leknín, která místo přeměnila na malou zoologickou zahradu nazvanou Vivárium. Chovali tu například nilského krokodýla a aligátory štikohlavé, několik opic i lvici. V expozici byli také dva klokani, které přivezli fotbalisté Bohemians ze zájezdu do Austrálie. Zde se zřejmě s velemloky seznámil i Karel Čapek.
Vysvobodilo je bombardování
Exotičtí obojživelníci ho fascinovali natolik, že na nich vystavěl svou slavnou alegorii. Ve Válce s mloky je značné množství narážek na německý nacismus, s nímž Čapek hluboce nesouhlasil. Mimochodem, druhá světová válka byla osudná i pro zmiňované Vivárium. Dne 14. února 1945 došlo k bombardování Prahy spojenci a přitom dopadlo několik bomb také do Havlíčkových sadů – jedna z nich zničila i Vivárium a zvířata utekla.
Kdo ví, možná v té době ještě zdejší velemloci žili. Však se běžně dožívají i 50 let. V Číně vědci objevili i exemplář, kterému bylo dokonce 200 let. Tihle tvorové totiž k životu moc nepotřebují. Mají až extrémně nízké nároky na příjem potravy, což je dáno jejich pomalým metabolismem. Prakticky se nepohybují a celý život tráví v úkrytu. Možná, ale opravdu jen možná, toho osudného dne roku 1945 prchli z Vivária a ukryli se v kanálech. Možná jsme si to ale celé všechno trochu přibarvili. Schválně ale až někdy půjdete Grébovkou, tak se zaposlouchejte. Pokud uslyšíte ostrý zvuk a zalehnou vám bubínky, tak právě velemlok nasál svou oběť.
