Nejen zoufalé ženy, ale i zoufalé rodiny dělaly v socialistickém Německu koncem sedmdesátých let zoufalé věci. Obzvláště ty, které toužily po normálním a svobodném životě na Západě. Naštěstí pro diváka, který ode dneška může vyrazit do kina na snímek Balón, neměly všechny tyto rodiny v plánu překonat hranice jen s rancem na zádech a háky na šplhání přes hraniční zeď v rukou. Dvě z nich měly dost fištrónu na to, postavit si horkovzdušný balón a zkusit si na Západ doletět.
Je rok 1979 a studená válka vrcholí. Hned v prvních minutách filmu se nám představuje sympatická rodina Strelzykových, která musí trpět nabubřelé „papaláštější“ sousedy, jejichž hlava rodiny pracuje pro východoněmeckou tajnou policii. Jak se ale vzápětí dozvídáme, Strelzykovi nejsou žádné ovce, které si na totalitní režim zvykly. S pomocí svých přátel Wetzelových dali dohromady balón, se kterým se má všech osm členů obou rodin pokusit přeletět do západního Německa.
Jak tomu ale bývá, pod tíhou okolností nakonec nejenže nemohou letět všichni, ale navíc podomácku ušitý létající stroj pár metrů od vytouženého cíle havaruje. Hlavním hrdinům se sice podaří pokus o emigraci ututlat, tajná policie však najde v lese u hranic zbytky balónu. Okamžitě se rozběhne vyšetřování a pátrání vedené charizmatickým Seidelem (asi jediný pro Čechy trochu známější herec Thomas Kretschmann). Rodiny mají na výběr – buď budou tiše čekat, až se okruh policejního pátrání kolem nich zúží úplně, nebo podniknou poslední zoufalý pokus o přežití. Zkusí utéct na Západ znovu.
Snímek režiséra Michaela Herbiga se údajně velmi věrně inspiroval skutečným příběhem, který se koncem sedmdesátých let v Německu odehrál. Ať už je děj věrný, nebo ne, film dopadl dobře. Kdybych již při posuzování kvalit českého filmu nesnížil podvědomě laťku o něco níže než u zahraničních filmů, musel bych se zeptat: Proč se, sakra, nedá něco podobného natočit i u nás? Takhle jsem si z kina odnesl pocit, že Němci, na rozdíl od Čechů, umějí natočit snímek z období komunismu, aniž by se půlku jeho stopáže litovali (čest světlým výjimkám).
Filmaři u Balónu dobře pracují s tempem vyprávění. Třeba prvnímu nepodařenému útěku věnují z dvouhodinové stopáže pouhých dvacet minut. Právě balónové scény patří k nejakčnějším momentům filmu, na které se vyplatí si počkat. Režisér navíc umí těmto scénám vtisknout dramatický punc originality. Na Verneho neděle v balóně či konec Vratných lahví si cestou z kina nejspíš ani nevzpomenete. V druhé polovině snímku zase tvůrci budují napětí pozvolna. Paradoxně vám i tak uteče jako voda.
Za zmínku rozhodně stojí také různé detaily, jakými nám filmaři prezentují dobovost celého snímku. Teď nemluvím o lokacích ani širokých límcích u retro košil, které se v té době hemžily podivnými vzory. Řada českých diváků tu ocení například povědomé digitální hodinky, které v ději sehrávají svou roli, či všechny ty wartburgy a další dobová auta.
Dobrý film dělá dobrý záporák. Tenhle má naštěstí tajného policistu Seidla, který jde po neúspěšných překonavatelích železné opony s téměř stejnou vynalézavostí, s jakou se ústřední rodiny chystají zmizet. Seidl sice nemá ve filmu příliš mnoho prostoru, ale každou scénu, ve které se vyskytne, má nejen tendenci ukrást si pro sebe, ale také proměnit ve zlato. To je patrné zejména tehdy, když se v době, kdy se neslušelo říkat svůj názor, snaží ze svých podřízených nějaký vymámit.
Napínavý příběh o vzdoru a touze po svobodě byl natočen i věnován rodinám Strelzykových a Wetzelových. Film běží v kinech dabovaný, což je kromě několika málo nudných momentů jeho jediná slabina. Nic proti Dolanskému či Munzarové, ale rád bych si ty sympatické Němce poslechl v originále.
Bizarní útěky za oponu
|
Strážce streamu
