Čeští lékaři výrazně přispěli ke zlevnění a léčbě cukrovky

„Zavedení glykemických senzorů, které se implantují pod kůži, představují v léčbě cukrovky obrovský posun. Je srovnatelný s objevem inzulínu a zavedením glukometrů,“ konstatuje David Feltl, ředitel pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Ta jako první pracoviště v Česku nabízí unikátní podkožní senzory, které nesrovnatelným způsobem zlepšují život pacientů s diabetem 1. stupně.

Léčba se mění Inzulin k léčbě cukrovky byl objeven v 19. století. U nás se vyrábí od roku 1926. Léčbu diabetu výrazně usnadnil vynález glukometru v 70. letech 20. století. Hladinu cukru si mohli měřit pacienti sami. První glukometr vážil přes jeden kilogram a stál více než deset tisíc korun. V roce 2016 vymyslel student Marek Novák glukometr o velikosti kreditní karty.

Nové glykemické senzory, na rozdíl od těch předchozích, se mění až po půl roce, ne po jednom či dvou týdnech. Hlavně ale neustále monitorují hladinu krevního cukru. Přes vysílač, který má diabetik přilepený náplastí na paži, odesílá informace do mobilní aplikace. Pacient je tak v podstatě okamžitě informovaný, jak na tom je.

Pražská nemocnice se zařadila mezi několik málo pracovišť v Evropě, která monitoring cukrovky tohoto druhu nabízejí. Významný podíl na prosazení on-line měřených hodnot cukru v krvi mají právě lékaři III. interní kliniky této pražské nemocnice. Před sedmi lety začali porovnávat efektivitu glykemických senzorů u diabetu 1. typu. Sledovali původní a běžně užívanou kombinaci „pera“ (injekční nástroj, kterým si pacient vpravuje inzulin do těla) a glukometru, nebo glukometru a inzulinové pumpy.

Život pod dohledem Kolem šedesáti tisíc pacientů v Česku má diabetes 1. typu. Jedná se asi o deset procent všech nemocných s touto chorobou. Cukrovku 1. typu charakterizuje absolutní nedostatek inzulínu, který musí být podáván stále. Jedná se o onemocnění, které postihuje především děti a dospívající. Kromě toho vyžaduje přísnou a hlavně častou kontrolu hladiny cukru v krvi.

„Vyšlo nám, že okamžité sledování cukru umožňuje dávkovat inzulin podle okamžitého stavu pacienta a tím dochází k dlouhodobé stabilizaci a snížení cukru v krvi,“ vysvětluje Jan Šoupal z III. interní kliniky. S kolegy během několika let sledoval kolem šestnácti set pacientů a dospěli k jednoznačnému závěru, že průběžné sledování pacientova stavu vede nejen k podstatnému zlepšení jeho stavu, ale také ke zlevnění léčby. Tato klinická studie COMISAIR, kterou nikdo jiný předtím neprovedl, přispěla i k tomu, že zavedení miniaturních senzorů nyní kompletně hradí zdravotní pojišťovny, a to nejen u nás, ale také v některých zemích v Evropě a dokonce i v USA.

„Nově by měly podkožní senzory nabízet diabetologové všem pacientům,“ říká autor studie Jan Šoupal. Zatím však mají certifikaci na zavedení senzoru pod kůži jen dva lékaři v pražské nemocnici, postupně by ji ale měli získávat i další zdravotnická pracoviště v Česku. 

Senzor a aplikace umožňují třeba sportovat bez stresu Jde k sobě cukrovka a americký fotbal? V případě Kateřiny Vargové ano. „V minulosti jsem používala k měření hladiny krevního cukru hlavně glukometr,“ vysvětluje rozdíl mezi dřívějším způsobem a současným používání miniaturního senzoru zavedeného pod kůži na pravé paži. Ten starý byl velký a připevněný z vnějšku na kůži. Což ji výrazně omezovalo při sportování, protože stačilo o senzor zavadit a přišla o něj. „Teď si během sportování jen na potřebnou chvíli odlepím vysílač, když dosportuji, tak si ho zase nalepím, a v mobilu se podívám, jak mi hodnoty při zvýšené námaze skočily nahoru, nebo ne,“ pochvaluje si Kateřina novou techniku s tím, že se nemusím stále obávat nejen o senzor, ale stresovat se, jak na tom s cukrem je. Informace má, takříkajíc, on-line. Podobně je na tom Petr Vaňkát. Má diabetes takřka čtyřicet let a průběžné sledování hladiny cukru mu pomáhá. Podle toho si píchá inzulín a tím stále udržuje potřebné hodnoty na velmi nízké úrovni v porovnání s předchozími roky. Zbavil se i jiných starostí. „Pod starým a velkým senzorem se mi někdy zanítila kůže,“ říká Petr. To v případě malého a lehkého vysílače odpadlo. Aplikace v mobilu průběžně informuje nejen jeho, ale přes internet i jeho diabetoložku. Ta co pět minut dostává do počítače informace. „Pokud má nějaké připomínky, napíše mi je e-mailem, nemusím chodit do ordinace,“ pochvaluje si pacient.