Divoká autojízda s hendikepem. Lidé s omezením tuší problém, elektroauta jsou drahá

Maminka chlapce s výrazným fyzickým omezením vozila týden co týden svého syna do školy pro hendikepované do Brna na Kajetánku. Na víkend zase domů, v neděli zase do internátu a školy. Jenže jako samoživitelka musela řešit neřešitelné.

Právo na bezplatnou dálnici má majitel kartičky, ne auto
Platí totiž, že pokud ve voze právě nesedí člověk s oprávněním ZTP, nelze uplatňovat jízdu po dálnici bezplatně. „Takže se synem jsem jezdívala zadarmo, ale kvůli jízdám pro něho a ze školy domů bez něho jsem si musela koupit dálniční známku,“ vzpomíná matka postiženého syna.

Platí totiž,že pokud ve voze právě nesedí člověk s oprávněním ZTP, nelze uplatňovat jízdu po dálnici bezplatně. „Takže se synem jsem jezdívala zadarmo,ale kvůli jízdám pro něho a ze školy domů bez něho jsem si musela koupit dálniční známku,“vzpomíná matka postiženého syna.
Ministerstvo dopravy přiznává,že pravidlo má toto omezení. “Když se zaváděla elektronická známka, konzultovali jsme věci s organizací sdružující hendikepované.Na stole byly dvě varianty,“ vysvětluje mluvčí resortu František Jemelka.Spojení práva na bezplatnou jízdu spojenou s konkrétním autem bylo nakonec zamítnuté. Zůstala varianta,že je tato možnost vázaná na osobu se ZTP. „Možnost pro držitele průkazu ZTP nechat se odvézt po dálnici v podstatě jakýmkoliv autem bez nároku na poplatek nakonec převážila,“říká Jemelka.Jako argument přidává, že takto může posloužit k neplacené cestě po zpoplatněné komunikaci jakékoli vozidlo, třeba jiného rodinného příslušníka, nebo známého, který jinak dálnice nevyužívá. “Každé řešení tedy má svá pro a proti,“ dodává mluvčí ministerstva dopravy. To pochopitelně často nahrává i lidem, kteří si kartičku ZTP jen půjčují, aby si zajistili bezplatné parkování ve vyhrazených městských zónách. Aby bylo odhalen jejich podvod, musel by je policista překvapit přímo v autě při parkování, směl by je pokutovat, pokud by se nemohl dotyčný řidič prokázat průkazem ZTP nebo přítomností takové osoby.

Na obzoru není plachta bílá, ale elektromobilita
S překážkami hendikepovaných se setkává Zuzana Tornikidis, ředitelka Nadace Agrofert denně. Loni rozdala nadace na nejrůznější účely přes osmdesát milionů korun. Často se v žádostech hovoří i o autech. Lidé se obávají, že cenově dostupné vozy s příchodem elektromobility pro ně skončí.

„Poslední dobou narážíme především na dlouhé dodací lhůty automobilů pro osoby s hendikepem, v několika případech se na nás skutečně rodiny obrátily s tím, že jim v kategorii, kterou by potřebovaly, především dostatečný prostor pro umístění invalidního vozíku a dalších pomůcek, nabízí elektromobil. Ten je nejenom výrazně dražší, ale hlavně z pohledu rodiny často i složitý na obsluhu,“ upozorňuje ředitelka nadace. Omezená je také dostupnost nabíjení, potřebný čas nebo dojezdová vzdálenost. „Zatím to nevnímám jako akutní problém, nicméně současný tlak na elektromobilitu naznačuje, že to brzy výrazný problém bude,“ myslí si Zuzana Tornikidis.

Budoucnost aut je pro ZTP zatím v mlžném oparu
Státní příspěvek na auto je pro tento účel ve výši 200 tisíc korun. Bez ohledu na typ a jeho cenu. „Výše příspěvku na zvláštní pomůcku pro pořízení motorového vozidla podle nynějších pravidel závisí pouze na příjmu dané osoby a společně posuzovaných osob. Cena vozidla, jeho typ nebo pohon nemá na výši této dávky vliv,“ potvrzuje pravidlo pro vyplácení příspěvku Jakub Augusta, vedoucí oddělení mediální komunikace Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

Lze předpokládat, jakým směrem se bude přístup k této finanční pomoci vyvíjet? „V následujících letech se pravděpodobně budou měnit vzorce chování, což souvisí i s dopravou. Dá se očekávat důraz na ještě větší rozvoj přístupné veřejné dopravy a podobně. V tuto chvíli tedy nelze předvídat, zda a jak se přechod na klimatickou neutralitu odrazí v dávkové pomoci s pořízením nebo provozem aut,“ říká mluvčí Jakub Augusta.