A ani ten se nevyhne tomu, že v cíli má o pár metrů, nebo dokonce desítek metrů víc. O to, aby délka každého takovéhoto dálkového závodu byla regulérní a pořadatelé mohli vykázat například rekord, se starají měřiči. Jedním z nich je v Česku Václav Skřivánek.
Kdo jste oficiálně?
Certifikovaný měřič tratí třídy A. Official Course Measurer. Spadám pod AIMS, tedy Association of International Marathons and Distance Races. To je asociace, která vznikla v časech, kdy došlo k rozmachu silničního běhání. A zároveň také patřím pod World Athletics, asociaci atletických federací. Tyto organizace tady mimo jiné jsou, aby měření mělo určitou kvalitu a aby světové závody byly mezi sebou porovnatelné.
Kolik je v Česku měřičů, jako jste vy?
Certifikaci úrovně „A“ mám sám. „B“ mají tři a „C“ deset. Céčkaři jsou jen pro Česko. B a A už platí pro mezinárodní závody, z toho béčka jsou všechny „normální“ závody, třeba Pražský maraton, A platí pro olympiády a mistrovství světa.
Jak jste se k tomu dostal?
Pracoval jsem pro Pražský mezinárodní maraton a měřiče jsme sháněli při sebemenší úpravě trati. Carlo Capalbo, zakladatel pražských a dalších závodů, u nás přišel s tím, jestli to nechceme s kolegou zkusit. Tak jsem prošel školením, začal měřit v Česku s certifikovaným měřičem, pak v Budapešti, Bělehradě a nakonec nás navrhli na mezinárodní licenci, béčko. A časem jsem získal áčko. Celé je to hlavně o aktivním měření.
Pojďme k samotnému měření vzdáleností. Jakým způsobem se to provádí? Nestačilo by změřit si vzdálenost na internetové mapě nebo přes chytré hodinky?
Když měření přes GPS v hodinkách začínalo, po závodech se někdy ozývali běžci, že jim ty jejich naměřily víc, nebo naopak méně, a chtěli výsledek reklamovat. Chytré měření není zase tak chytré. Záleží na profilu trasy, na tom, jak otevřené je prostranství. GPS nejede kontinuálně, ale snímá váš běh každých iks sekund, každé zařízení má jiný interval měření, ve městech je signál nepřesný. Některé hodinky zatáčku natáhnou, jiné si ji „domyslí“, další dopočítají. Kromě toho žádná trať nebývá v naprosté rovině, v Praze se třeba podbíhají mosty, je tam mírné klesání a stoupání, takže ani internetová mapa tohle nebere v potaz a výsledek by byl nepřesný. Proto se stále měří tak jako před padesáti lety, kdy byl zaveden takzvaný Jonesův čítač. Ale internetové mapy také používáme. Například k předběžnému vytyčení trasy, abychom věděli, kde přibližně budou značky jednotlivých kilometrovníků, kde bude obrátka, a po vlastním měření už jen reálné pozice upravíme.
Zkuste čítač popsat.
Malé zařízení, kolečko s čítačem, které se připevní na bicykl na náboj předního kola. Používá se s několika vylepšeními od roku 1971 a je to nejefektivnější metoda měření vzdálenosti. Ve zkratce ho nasadíte na kolo a projedete trať. Ale tak úplně jednoduché to není. Před každým měřením se čítač zkalibruje na úseku dlouhém 500 metrů. Spočítá se množství impulzů na daný úsek. Ten se samozřejmě předem změří přesně pevným pásmem nebo geodetickým přístrojem. U kalibrace záleží například na dohuštění pneumatiky, protože každý měřič tratě je jinak těžký, takže se kalibruje celé kolo i s cyklistou. Já například hustím duše na max, šest atmosfér. Někteří používají pevné pneumatiky bez duše.
Ale závody se běhají jak po asfaltu, tak po dlažbě. To má na měření také vliv.
Jistě, s tím počítáme. Kalibrační úsek volíme tak, aby měl přibližně poměr povrchů na celé trase. V úvahu musíte brát i roční období, počasí a změny teplot v průběhu měření.
Jak se tedy měří konkrétní trasa?
Zjednodušeně řečeno sednu na kolo a volím optimální stopu. Ideálně se držím kolem třiceti centimetrů od obrubníku v zatáčkách a jinak co nejkratší cestu po úhlopříčce. Musím jet stabilní rychlostí, obvykle dvacet za hodinu, tak jako top běžci, nešněrovat to cikcak.
Jenže ve městě parkují podél silnice auta.
Pro měření je potřeba znát i stav trasy v den závodu, která se může lišit od stavu při měření. V Praze je na trase, kde se maratony nebo jiné běhy konají, při závodu na konkrétních místech zákaz parkování a i to se správně musí zohlednit. Na všechno jsou už zavedené postupy.
Pochybuji, že kvůli měření se na plánované trase zastaví provoz aut a MHD. A v pondělí ráno nebo v pět odpoledne se zřejmě měřit nedá.
Je to město od města. V Praze už máme vytipovanou neděli v pět ráno, to je nejslabší provoz. Na projetí trasy potřebuji tak tři, tři a půl hodiny. Vyrážíme s policejním doprovodem. Protože kvůli optimální stopě musím měřit i v protisměru, takže často potkáváme překvapené řidiče, když proti nim najednou jede policejní vůz s blikačem a za ním já na kole.
Vrátím se k optimální trase. Asi ji nikdo nezaběhne, ani vítěz.
Vítěz by musel být na čele od začátku do konce a běžet přesně po naměřené linii. Ale kdo běhá městské závody, ten ví, že se běží v houfu, zatáčku někdy proběhnete u obrubníku, jindy na vnějším okraji skupiny. Takže se to během závodu nasčítá, některá zatáčka vám může přidat pět šest metrů.
Měří tedy maraton přesně oněch 42 095 metrů?
Můžeme zaručit, že nikdy není kratší. Když se trasa měří dvěma měřiči, bere se jako platné to kratší změřené a trasa se upraví, aby vyšla na 42 095 metrů.
Musí se trať změřit znovu, když padne světový rekord?
Ano, musí. Před pár lety se to několikrát stalo v Praze, takže jsme pak pozvali měřiče z Rakouska a z Francie. Mělo by se měřit vždy co nejkratší dobu po závodě.
Mimochodem, jak se třeba maratony měřívaly před sto lety?
Pomocí předem změřeného lana, které se přetahovalo po celé délce. Prý i pomocí pevného metru. To si už neumím představit.
Kolik tratí jste už naměřil? Běžel jste někdy tu, kterou jste sám měřil?
Mám vyšší desítky oficiálně změřených závodů, ale žádný mnou změřený jsem ještě neběžel. Věřím, že se mi to někdy podaří.
Strážce streamu
