Sportovní fanoušci ho znají jako komentátora, tentokrát však David Kozohorský míří s míčem u nohy k soupeřově brance. Nikdo z Českého rozhlasu, Novy ani Lidových novin proti němu nejde. Kozohorský tedy pálí. Jeho střela není umístěná, ale má razanci. Tým v rozlišovácích navyšuje vedení. „Dobrá práce,“ chválí střelu reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý. Místo Patrika Schicka a Tomáše Součka dnes trénuje dvacet novinářů.
Je 30 stupňů, na nebi ani mráček a ze mě leje pot už při rozcvičce. Nejprve kolem kolen a pak i kolem kotníků mám natahovací gumu. To kvůli většímu odporu a aktivaci svalů. Kondiční trenér výběru do šestnácti let Ondřej Bejbl nás má na povel asi deset minut. Hned po něm už nás řídí hlasy Jaroslava Šilhavého a Jiřího Chytrého.
Bývalý trenér Slavie je sympaťák, skoro pořád se usmívá, ale občas dokáže i zvýšit hlas. „Dej do té nahrávky větší ránu,“ velí Šilhavý. Pár hráčů se totiž bojí do balonu pořádně čutnout. Řada novinářů se potkává docela často při tiskových konferencích, teď mají jinou roli a nikdo nechce udělat chybu nebo nějaké cvičení vypustit.
Soutěživost mezi kolegy je znát i při cvičení, kdy jsme rozdělení na dvě party. Hrajeme klasické bago. Stojíme v kruhu a nahráváme si. Uprostřed je dvojice, která se snaží souhru na jeden dotek přerušit. Musíme „udělat“ patnáct nahrávek. Týmu v rozlišovácích už se to povedlo dvakrát. Nám chybí štěstíčko. „Nevadí, jedeme znovu, držte balon na zemi,“ radí Šilhavý s úsměvem, je na něm ale vidět, že žádnému z přítomných novinářů pozvánku do reprezentace nepošle.
Také v dalším cvičení jde o počet přihrávek. Hrají modří proti žlutým. Ve hře jsou navíc i dva hráči v růžovém. Ti jsou vždy s týmem, který má míč. Je to taková přesilovka, kdy se rychle musíme zorientovat. Když mám při čtvrté hře růžový rozlišovák já, tak mi míč uskočí. „Teď si jim nahrál,“ zlobí se na mě David Kozohorský a peláší za soupeřem. Má pravdu. Kdyby mi ale míč občas neuskočil, tak přece nehraju jen okresní přebor. Chybu napravím v dalším cvičení. Snad.
Blíží se konec tréninku, jde se hrát na dvě brány. Žlutý tým po chvíli vede, ale i modří se občas dostanou do šance. Třeba jako teď já. Ve skluzu dokopávám míč do brány. „Ofsajd,“ hlásí ale trenér Chytrý. „Myslím, že si to pohlídal,“ ozve se pro změnu Šilhavý. Branka nakonec uznána není. Čert to vem! Trenér reprezentace viděl, jak jsem dal gól. To mi spoluhráči z okresu neuvěří.
