Na kurzu jsme tři. Tak málo nás je, aby se trenér mohl pořádně věnovat každému. Úplně na začátku jsme si vyslechli, co náš čeká. „Crossfit je silový a kondiční trénink, který využívá funkčních cviků prováděných s vysokou intenzitou,“ varuje nás Tomáš Bizoň, trenér a zároveň spolumajitel tělocvičny. Než ale budeme zvedat váhy, zahřejme se. Na masážním válci si prokrvíme nohy. Už tohle bolí.
V crossfitu nejde jen o to zvedat hodně kilogramu, důležité je také zvedat je správně. A to je můj největší problém. „Hrozně se hrbíš,“ napomíná mě Tomáš, když jdu při dřepu dolů.
Další cvik je mrtvý tah. Začínám v podřepu s chodidly v šířce ramen. Patnáctikilovou tyč s nadechnutím a zpevněnými zády a břichem pomalu zvedám, až stojím rovně a tyč mám u pasu. Zvednout závaží není problém. Škoda že mám prohnutá záda. „Srovnej to,“ káže mi trenér. „Po tréninku ti poradím cviky, co tě srovnají,“ dodává, ale to už jdeme vzpírat.
Zvedat nad hlavu patnáct kilogramů jde v pohodě. Tenhle cvik je fajn. Dokonce se ani nehrbím.
Závěr lekce je posilování. Deset dřepů, desetkrát mrtvý tah a desetkrát zvednout nad hlavu tyč. Hotovo? Tak znovu. Tentokrát devětkrát. Pak osmkrát... Až do jedné. Sérii jsem zvládl za devět a půl minuty. Jsem grogy. Je osm ráno a já jdu do práce. Píšu tuhle reportáž a hrozně se u počítače hrbím. Crossfit to snad spraví.
Zamakej
|
