Vlastní je fajn, ale ani „cizí“ střecha nad hlavou nevadí. Družstevní bytu jsou dostupnější

Výstavby bytů družstevní formou má u nás zhruba stoletou tradici. Už v meziválečném období tak reagovala společenství nebydlících na bytovou krizi.

Své síly i finance spojovaly nejrůznější cechovní spolky. Podobně jako v současnosti odstartovala tehdejší stavební družstevní boom značná poválečná inflace a přemrštěné ceny stavebních materiálů. Dodnes narazíte v seznamu ulic na názvy připomínající tuto formu výstavby, například Družstevní ochoz na pražské Pankráci, Družstevní ulice v Neratovicích a dalších obcích. I když se většinou tato pojmenování vztahují až k družstevním domům postaveným po roce 1948. Časy se však mění.

„Nemovitosti k vlastnímu bydlení jsou v Česku nejobtížněji dostupné prakticky z celé Evropské unie. Připočtěme vysoké ceny stavebních materiálů a prací. Také nájmy bytů v poslední době rychle rostou,“ komentuje trh s bydlením Jiří Šedivý, tajemník Asociace českých stavebních spořitelen.

Nebylo to zadarmo Kdo měl štěstí, ten se dostal k bytu od státu. Kdo ne, musel sehnat družstvo, být přijat a zaplatit členský podíl. Za družstevní podíl na byt 3+1 zaplatil družstevník v 60. letech kolem 15 tisíc korun. A musel si odpracovat někdy i stovky hodin. V 70. letech vyšel v Praze družstevní 3+1 už na 80 tisíc korun. Nájem, bez energií a vody, stál ve státním bytě až do roku 1989 přibližně dvě koruny za metr čtvereční.

Cenově nedostupné byty jsou v současné době pro velkou část mladé generace významnou překážkou při zakládání rodiny. Lidé se proto logicky poohlížejí i po jiných formách vlastnictví. To vše oživuje poptávku po družstevních bytech.

Stavební spořitelny teď vidí velkou šanci
Při nákupu družstevního podílu stačí mít k dispozici asi pětinu až třetinu hodnoty ceny bytu. Při současných cenách bytů to vychází na 1,5 až 2,5 milionu korun. Výhodou je, že zájemce nemusí plnit přísné podmínky, které jsou třeba u hypoték. Při koupi obvykle neprokazuje své příjmy a ani nemusí ničím ručit. Financování družstevního bytu je tak mnohem dostupnější.

Lze si je však za výhodných podmínek půjčit jako dlouhodobý úvěr od stavební spořitelny, a to i bez zajištění nemovitostí, kterou zájemce o družstevní podíl zpravidla nedisponuje. Úvěr od stavební spořitelny je tak jediný produkt na trhu, který kombinuje možnost vyššího úvěru bez zajištění nemovitostí se splatností až 25 let, a pro pořízení družstevního bytu se tak velmi dobře hodí.

Není to pro každého, bez úspor to nejde
Že se kolem družstevního bydlení něco děje, to potvrzují i sama družstva. „Je pravda, že v posledních přibližně dvou letech se o družstevnictví začíná mluvit stále více, a to zejména v souvislosti s dostupným bydlením pro střední třídu,“ říká Jan Vysloužil, předseda Svazu českých a moravských bytových družstev (SČMBD).

Ale ani podle něho není družstevní bydlení dostupnou variantou pro příjmově nejslabší občany, tam musejí podat pomocnou ruku stát a obce. „Přímo na náš svaz se obce s dotazy a žádostmi o radu neobracejí. Spíše dochází ke spolupráci s místními bytovými družstvy, kdy město poskytne pro novou výstavbu pozemky a na oplátku tím získá byty pro potřebné skupiny obyvatel,“ připomíná Vysloužil.

Řada družstev se o novou výstavbu zajímá, k masivnější výstavbě však podle předsedy SČMBD chybí větší podpora státu a bylo by zapotřebí upravit i legislativu. Na bytová družstva nahlíží současná legislativa jako na standardní korporaci. Družstva jsou přitom zakládána výhradně za účelem uspokojování bytových potřeb svých členů, nikoli za účelem podnikání,“ říká Vysloužil.