Nejběžnějším obalem na víno, u nás i ve světě, je sedmidecilitrová skleněná lahev. „Vždy patřily k nejlevnějším, ale i ty poskočily za posledních osmnáct měsíců o sto až sto dvacet procent,“ vysvětluje vinař Jiří Maděřič z Moravského Žižkova.
Zatímco v roce 2021 byl kus za pět korun, nyní je za jedenáct. Na přelomu tisíciletí se daly vinné skleněné obaly, i díky čínské produkci, pořídit za dvě koruny. Ale i v době, kdy se ještě vinné obaly vykupovaly, byla prodejní cena čtyři koruny. Vratná záloha jen tři, podobně jako u piva. „Pokud by byly lahve vratné, musely by být asi v přepravkách jako pivo, aby to bylo ekonomičtější,“ říká Maděřič.
Pestrá paletaAž osmdesát typů lahví na víno je v regálech obchodů nebo u vinařů. Někteří výrobci si nechávají vyrábět vlastní design. Tyto lahve zdražily během růstu cen energií nejvíce. |
Pokud by tedy byly lahve vratné, vinaři by se do takového zálohového systému s největší pravděpodobností nezapojili. Mimo jiné i proto, že někteří si nechávají lisovat lahve s logem vinařství, mírně upraveným tvarem oproti klasice a dalším odlišením od konkurence. A nezapojili by se asi ani tehdy, když by se široký sortiment všech druhů a tvarů lahví sjednotil z několika desítek. „Vratné lahve by byly poděkováním přírodě, je to však otázka vybavení vinařství,“ říká Martin Fousek, marketingový ředitel firmy Bohemia Sekt.
Do toho spadá kvalitní linková myčka lahví, bez ní by hygienici znovupoužití obalu neschválili. „Ta stojí miliony, možná až desítky milionů korun a tyto náklady se vracejí pomalu. Někomu, kdo plní ročně tisíce, ale i desetitisíce lahví, navíc do několika typů, se linka finančně nevyplatí, pro malé vinařství v podstatě nerealizovatelná záležitost,“ dodává Fousek. I systém, kdy by lahve mířily do nějaké centrální krajské myčky lahví a odtud by je pak vinaři opět odebírali, je organizačně a finančně složitý. V éře, kdy se vína plnila jen ve velkých provozech, podobně jako je tomu v pivovarech, je nenávratně pryč.
