S milimetrovou přesností za větru přistanou na jedoucím autě, ve třech umějí koordinovaně posbírat předměty a odnést je na místo vzdálené několik kilometrů. Řeč je o takzvaných autonomních helikoptérách, robotických dronech pražských studentů Českého vysokého učení technického (ČVUT).
Jejich chytré výtvory před pár týdny překvapily na prestižní robotické soutěži v Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech nejen konkurenci, ale i arabské šejky a svému týmu vysloužily kompletní sadu medailí. Tento úspěch zpečetil to, co každý pochopil už v průběhu závodů: Češi jsou jedni z nejlepších robotiků na světě.
„Celkový průběh byl pro nás samé velké překvapení. Naše helikoptéry se totiž velmi těsně blíží umělé inteligenci, takže vše probíhalo zcela bez našeho zásahu. Dokonce jsme ani nevěděli, jak jednotlivé disciplíny proběhnou, takže jsme jen seděli a koukali, s čím vším si dokázaly naše drony poradit,“ vzpomíná na průběh soutěže šéf studentského týmu Martin Saska.
Čeští robotici hrají prim i v Emirátech
|
Tento patnáctičlenný tým podle něj patřil mezi nejúspěšnější právě díky sehranosti. Na rozdíl od konkurence totiž studenti nevybalili drony z krabic pár hodin před závodem jako ostatní, ale vyrazili na Blízký východ o pár týdnů dříve.
„Chtěli jsme si na poušti vyzkoušet místní podmínky. Byli jsme pak připraveni na počasí, i různé krizové momenty. Na rozdíl od ostatních jsme se pak neustále nevymlouvali na nefunkční wi-fi, nezbytnou pro komunikaci dronů mezi sebou, ani na ostatní členy týmu,“ vysvětluje Saska.
„Také jsme se daleko lépe sehráli v cizím prostředí, kde jsme nemuseli řešit rutinu běžného dne. Třeba dopravu nebo rodinu tady v Praze,“ usmívá se student Tomáš Báča.
Jakému praktickému účelu by mohly chytré drony studentů do budoucna posloužit, je podle týmu otázkou. Podobné autonomní helikoptéry se podle konstruktéra týmu Daniela Herta již dnes posílají třeba jako pomocníci při dopravě humanitární pomoci a léků do špatně dostupných oblastí.
Tím, komu by mohly vzít práci, jsou noční strážní budov. „Za pár let by opravdu mohly sloužit jako ostraha objektů. Lze jim totiž poměrně snadno naprogramovat plochu, na které se mají pohybovat a sbírat data,“ říká Tomáš Báča, zatímco si společně prohlížíme jednu z úchopových helikoptér.
„Ve městech je použití dronů kvůli ochraně soukromí zakázáno. Rozhodně je ale dobře, že tu omezení proti zneužití je,“ doplňuje kolegu Saska, podle něhož je doba, kdy k nám dron doletí až domů s nákupem, zatím v nedohlednu.
Když si chce parta z ČVUT své výtvory vyzkoušet v otevřeném terénu, musí často do lesa, třeba až na oblíbený Orlík. Tady totiž živáčka nepotkáte. Létají tedy raději uvnitř, což ale může také nadělat paseku. „Kdybychom to špatně spočítali, můžeme poškodit budovu či stroj. Létali jsme ale už i v několika kostelech a zatím dobré,“ směje se Saska.
