Jak probíhá letošní Kilpi Trail Running Cup a co zájemce ještě čeká?Stabilizoval se v termínových listinách běžců. Jsem rád, že zůstávají ti, kteří s námi běhají již léta, a přicházejí další. Sjednotili jsme vzdálenosti na půlmaratony a ve městech na 10 kilometrů. Zároveň jsme na všech devíti závodech přidali začátečnickou pětku pro ty, kteří si na terénní půlmaraton netroufnou.
V neděli 22. října se běží v rámci seriálu Česko-německý půlmaraton, který má částečně trasu i v Německu. Je to náznak expanze do zahraničí?
Závod v Českém lese je naší výzvou. Stále neobjevená krajina bez turistů a s divokou přírodou, která se utvářela v zakázaných hraničních pásmech izolovaně. Že se běží částečně i v Německu, je prima. Do zahraničí se však nechystáme. U nás je plno krásných a málo objevených míst.
Bude zase v zimě okruh pro běžkaře v Chuchli?
Věřím, že okruh v Chuchli opět bude, a brzo chystáme v Praze také překvapení. Jsem přesvědčen, že zasněžíme hned, jakmile to půjde. Bohužel je plno lidí, kteří si myslí, že je to automatické, což není. S Katkou Neumannovou o to musíme dost bojovat.
Loni jste pořádal akci Olympijská náplavka, chystáte na zimní olympiádu podobnou akci?
Rád bych, ale to je prozatím předčasné. Minimálně v Chuchli něco podnikneme.
Sám jste mohl jet jako aktivní sportovec na olympiádu 1984 do Los Angeles. Kdy jste se dozvěděl, že na olympiádu nemůžete? Před pár lety jste dostal dodatečně jako omluvu medaili, jak to vnímáte?
Dozvěděli jsme se to až někdy těsně před ní. Předloni jsme dostali od parlamentu medaili a diplom. Zdá se to jako výsměch, ale není. Byli první, kdo si z vrcholných představitelů vůbec vzpomněl. Vážím si toho.
Na olympiádě jste byl aspoň jako trenér v Sydney, jaká byla atmosféra?
Získali jsme s Janem Řehulou první a poslední českou medaili v triatlonu vůbec, takže to lepší být nemohlo. Atmosféra byla skvělá. Všímal jsem si zejména místních lidí. Olympiádou žili. Buď pomáhali, nebo dobrovolně odjeli ze Sydney, aby městu ulehčili. To v Evropě není možné ani to nikoho nenapadne.
Jako triatlonista jste ho zvládl v roce 1993 jako první Čech pod devět hodin. Co to pro vás znamenalo?
Tehdy to pro mě byl velký cíl. Bylo nás hodně, kdo jsme na to měli. I na závodě v německém Rothu jsem o tuto pozici bojoval do posledních kilometrů. Změnila se technika, výživa, tréninkové procesy. Já jsem jel na housku se salámem. Doplňková výživa byla na počátku.
