Členové Klubu vojenské historie v Chotěbuzi na Karvinsku dnes v dobových uniformách provedli zájemce po třech místních bunkrech upravených tak, jak vypadaly ve třech různých historických obdobích. Lidé mohli také ochutnat vojenský guláš z polní kuchyně, děti vyzkoušet třeba pláštěnku protiatomové ochrany. Otevíračku bunkrů dělá klub čtyřikrát do roka.
Předseda klubu Ján Labák řekl ČTK, že klub existuje už přes 20 let. Pustil se nejprve do renovace jednoho z místních bunkrů. "Postupně se nám to opevnění rozrostlo na pět kusů, z toho čtyři jsou provozuschopné. Otevíračku pro veřejnost máme čtyřikrát do roka. Chceme ukázat lidem opevnění a vybavení vojáků v každém ročním období, čili v zimě, na jaře, v létě a na podzim. Teď je to vlastně i k výročí konce druhé světové války," řekl Labák.
Jeden z bunkrů je upravený do stavu z roku 1938 před druhou světovou válkou, další vypadá tak, jak ho používali Němci na konci války. "Poslední objekt je rekonstruován do stavu takzvané poválečné reaktivace, kdy objekty na jižní hranici Československa byly reaktivovány Československou lidovou armádou a takto byly používány v podstatě až do roku 1990, respektive do roku 1999, než jsme vstoupili do NATO," řekl Labák.
Ke každému objektu mají patřičné dobové uniformy - československé, německé i sovětské. "Vybavení, co tady máme, tak ve většině případů jde o originály, ať se jedná o zbraně, bedny a podobné věci, které vojáci používali. Uniformy vesměs máme věrné repliky, protože originály většinou jsou těžko sehnatelné, nebo když už se seženou, tak ty uniformy jsou menší, my jsme poněkud narostli od té doby," popsal předseda klubu.
Mimo čtyři víkendové akce se mohou zájemci podívat do bunkrů jen výjimečně, když si dopředu domluví mimořádnou prohlídku pro větší skupinu. "Dnes tady máme i kolegy z Československé obce legionářské, jednotky Havířov, kteří připravili pro děti střelnici plus ukázku moderního vybavení armády," řekl Labák.
Že vojenská historie není jen čistě mužskou záležitostí, dokládá členka klubu Soňa Mikulová. "Mám ráda historii, vystudovala jsem historii a zrovna druhá světová válka mě zajímá. Do klubu jsem se dostala tak, že nám kluci přišli udělat do školy besedu, a už jsem tak nějak zůstala. Dělám totéž, co dělají muži. Představují československý armádní sbor a v té době, za druhé světové války, šly ženy do armády, tudíž můžu taky přiložit ruku k dílu," řekla Mikulová.
Návštěvníky provázela po opevnění, které vypadá tak, jak ho měli Němci vybavené na konci války. "Na konci války německá armáda využila v některých částech ještě protektorátu opevnění, které tady zůstalo po československé armádě. Bylo už ve stavu, že tam nebyla žádná výdřeva, žádná lafetace, prostě holé syrové zdi, tudíž si musela německá armáda udělat nějaké nouzové řešení, dřevěné střelecké lavice, do toho usazené zbraně, vesměs těžké kulomety, a tímhle se nějakou dobu dokázali bránit," popsala Mikulová.
