Město, jež bylo kdysi po Praze druhým centrem českého království, zažilo později ústup ze slávy. Ani velkým slučováním sice už nemohlo na Moravě „přebít“ Brno či Ostravu, ale přesto se významně posunulo.
„Kolem Olomouce byl prstenec obcí. Město bylo kvůli němu, ale také kvůli velké vojenské posádce uzavřené a plošně se prakticky nerozvíjelo. Připojení okolních obcí znamenalo impulz k hospodářskému rozvoji, s nímž šla ruku v ruce i politická moc,“ podotkl politolog Univerzity Palackého Pavel Šaradín.
Zdůraznil také národnostní motiv. Olomouc totiž byla do sloučení „německým“ městem s pouhou třetinou českého obyvatelstva. Po první světové válce však bylo žádoucí, aby se to změnilo. Díky okolním obcím získali rozhodující politickou moc ve městě Češi.
„Snahy posílit Olomouc slučováním s okolím byly už na přelomu 19. a 20. století, mluvilo se o tom i za první světové války, ale spíš v režii německého obyvatelstva. Teprve po vzniku Československa se národnostní otázka překlopila,“ popsal politolog.
První starosta „Velkého Olomouce“ Karel Mareš, zvolený v roce 1919.
Vznik Velké Olomouce nebyl ojedinělý proces, podobným prošla i další důležitá města republiky. Objevilo se tak Velké Brno, Velká Plzeň, Velká Ostrava a rozrostla se i Praha.
Jeden z iniciátorů Velké Olomouce Adolf Kubis v tisku začátkem prosince 1918 publikoval: „Podnikáme první kroky pro útvar Velkého Olomouce, jenž by sepjal v jednu komunu všechna přilehlá předměstí a vytvořil po Brně a Moravské Ostravě třetí velké město moravské.“
Část slibů daných za připojení nebyla splněna
Po Vánocích téhož roku se starostové obcí sešli poprvé se jmenovaným vládním komisařem Richardem Fischerem, který měl na hladkém spojení velkou zásluhu a o čtyři roky později se stal na dlouhou dobu respektovaným olomouckým starostou. Po sloučení titulovali zákonodárci Olomouc jako „hlavní město“. Ve svých knihách podobně označoval Olomouc i Fischer.
Město si díky sousedním obcím významně pomohlo, a to především ekonomicky.
„Vždyť Olomouc neměla téměř žádný průmysl, protože ani nebylo kde fabriky stavět. Vše stálo v okolí,“ uvedl archivář Státního okresního archivu Olomouc Jiří Vidlička.
Součástí Velké Olomouce se stala Bělidla, Hejčín, Hodolany, Chválkovice, Černovír včetně Klášterního Hradiska, Lazce, Neředín, Nová Ulice, Nové Sady, Nový Svět, Pavlovice, Povel a Řepčín. Ze zmíněných obcí a měst byly podle Vidličky klíčové Hodolany.
„Jednak proto, že byly ze všech připojených částí největší a průmyslově nejvyspělejší – měly dokonce svou elektrárnu – ale šlo také o významný železniční uzel a v 70. letech 19. století tam též vzniklo hlavní olomoucké nádraží. Co bylo rovněž nesmírně důležité, šlo o město s velkou převahou českého obyvatelstva,“ vysvětlil archivář. Hodolany se přitom staly městem teprve v roce 1913, tohoto statusu si tak užily jen šest let.
Před 119 lety vrátili na Hané první oční transplantací na světě pacientovi zrak |
Obce si v souvislosti se slučováním kladly různé podmínky. „Nejvíc logicky právě Hodolany. Chtěly vybudovat lávku přes frekventovanou železniční trať a tramvaj. Přes sliby Olomouce se však tyto stavby neuskutečnily,“ nastínil Vidlička s tím, že podobně skončila i řada dalších slibů vesnicím.
Další obce „spolkla“ Olomouc o 55 let později
Připojené obce a města přispěly Olomouci nejen ekonomicky a politicky, ale mimo jiné i sportovně. Třeba v Hejčíně byl založen krátce před vznikem Velké Olomouce fotbalový klub, předchůdce dnešní prvoligové Sigmy Olomouc.
Centrem sportu byly i Lazce, kde v roce 1913 vyrostlo první kluziště v katastru Olomouce a okolních obcí, o rok později pak přibylo první fotbalové hřiště nebo dostihová dráha.
Rok 1919 nebyl v srdci Hané zdaleka posledním rokem slučování. Dalším mezníkem se stal letopočet 1974, kdy dnešní krajské město posílila například Holice. O té se mluvilo už v roce 1919, ale z neznámých důvodů nakonec připojena nebyla. Ve stejném roce ztratil samostatnost rovněž Slavonín, Týneček, Svatý Kopeček, Radíkov a Samotišky.
O rok později byl pak ještě připojen Droždín, Bystrovany, Nedvězí, Nemilany, Topolany, Křelov a Chomoutov, v roce 1980 integraci okolních sídel završil Lošov. Samotišky se ale v roce 1992 znovu osamostatnily, od roku 1995 je znovu samostatný také Křelov.
