Ze čtyř kol svoje město nepoznáte. Nohy vám ukážou, co jinak neuvidíte.
Nedávno mi jedna firma nabídla, že mě odveze do své továrny těsně za hranicí Prahy, abych se nemusel trmácet kilometr pěšky od metra. Odmítl jsem už jen proto, že těch tisíc metrů, možná tisíc pět set, není vzdálenost, kterou by člověk nezvládl. Mohl jsem počkat i na některý z autobusů propojující hlavní město se středními Čechami. Ale vydal jsem se podél silnice, částečně vybetonovanou cestou, částečně pěšinkou a hlavně odstíněn od silničního ruchu aspoň částečně stromořadím.
Kdybych jel nabízeným autem nebo MHD, nikdy bych nenatrefil na nenápadný pomníček, navíc skrytý pod větvemi stromů. Jeden ze stovek, ne-li tisíců, jaké jsou po celé zemi. Oběti havárií. Chodci, cyklisté, řidiči. Mladí i staří, ženy i muži. Často zjišťuji, když se vydám právě pěšky nebo na kole, objevuji pomníčky právě tam, kde jsem se předtím pohyboval jen v autě.
Tenhle památníček nedaleko Zličína mě zaujal nejen proto, že je zastrčený. Všiml jsem si data, kdy tady skončil jeden mladý život. A to 5. srpna 1999. Dva dny předtím, než byl 7. srpna oslavil, kdyby žil, své sté narozeniny herec Oldřich Nový. Každý si ho vybavíme především jako neodolatelného Kristiána ze stejnojmenného filmu. Jméno Kristián najdete v kalendáři, ano, hádáte správně 5. srpna.
Někdy se sejdou fakta, čísla a lidé, kde byste to nečekali. V klíčových datech spojují Petra, který má na Zličíně pomníček, s Oldřichem Novým devítky. Petr se narodil v roce 1969, zemřel v roce 1999. Oldřich Nový se narodil 1899. A Kristiána natočil v roce 1939. Bylo mu čtyřicet let. Petrovi bylo, když zemřel třicet let.
