Když zalistujete výpravnou knihou Karel Prager, která vyšla koncem minulého roku, budete se radovat, nebo smutnit. Kontroverzní dílo kroměřížského rodáka a významného architekta druhé poloviny 20. století Karla Pragera opravdu lidi nenávidí, nebo milují.
Na území kolem Anděla měla být obří pěší zóna
Publikace Radomíry Sedlákové obsahuje obsáhlou monografii k jeho nedožitým devadesátinám (zemřel v roce 2001) a vedle mnohých realizovaných staveb (Nová scéna Národního divadla nebo někdejší parlament u Národního muzea) ukazuje i jeho velkolepé plány, které z různých důvodů nebyly naplněny. Zaujme především jeho chuť přestavět od základu Smíchov.
Bylo to na konci sedmdesátých let, kdy urbanisté nechtěli, aby se část Prahy mezi centrem a sídlišti vylidnila. Na území kolem Anděla měla být obří pěší zóna, doprava by vedla kolem. Nádraží by bylo částečně zastřešeno a měl se přemístit i pivovar. Realizováno toho bylo velmi málo, zbyla jen budova Komerční banky ve stylu pevnosti ve Štefánikově ulici a nedaleký zásobovací tunel, kterým se mělo dopravovat zboží do obchodů.
A mělo toho být ještě mnohem víc
Model přestavby Smíchova - pohled od jihu s objemy nových staveb na drážních pozemcích
Kniha o architektovi odhaluje i další jeho pány s Prahou. Měl stavět Vědeckotechnické centrum, Státní knihovnu, Centrum mezinárodního obchodu, překrytí kolejišť hlavního nádraží, novou zástavbu v Košířích nebo Fakultní nemocnici na Karlově (z té se realizoval jen futuristický komín spalovny na rohu Wenzigovy a Sokolské).
