O co přesně šlo?
Při závodu hlídek před třemi týdny jsem si narazila žebra. V zápalu boje to člověk necítí, během cesty domů to ale začalo přicházet k sobě. Když jsem pak chtěla trénovat, tak jsem při každém záběru cítila, že to nejde. Šla jsem na rentgen, tam vůbec nic nebylo, ale bolest mě omezovala do té míry, že jsem ten první týden jezdit nemohla.
Jak to vypadá teď?
Léčili jsme to laserem, brala jsem nějaké prášky, homeopatika, tejpovali jsme to. Pak jsem postupně chodila na vodu. A teď v sobotu jsem šla na vodu znovu, a přestože jsem cítila bolest pořád, intenzita výrazně polevila, téměř ze dne na den, najednou se to zlomilo k lepšímu. Takže vím o tom, ale už mě to výrazně neomezuje.
Takže jste si aspoň odpočinula...
To sice odpočinula, ale ve dne v noci se mi honilo hlavou, kdy mám zavolat Karolíně Galuškové (loňká juniorská mistryně Evropy - pozn. red.), ať nastoupí za mě. To nebyly vůbec veselé myšlenky.
Jak prožíváte šampionát v domácím prostředí?
Intenzivněji vnímám přípravy, než když je to někde v zahraničí. Tam totiž přijedeme vždy k hotovému. A vím, že tady bude výrazně jiná atmosféra. Ale mlátit to se mnou začne až před startem, při rozjíždění, když člověk uslyší halas těch tribun a komentátora. A taky při tom procházení kolem tratě, kdy na tribunách budou fanoušci z domácího prostředí, kteří nás budou poznávat. To pro nás bude jedinečné, protože v zahraničí jste relativně anonymně. Už jsme to jednou zažili, takže vím, na co se připravit, ale řekla bych, že to bude opravdu intenzivní mistrovství po všech stránkách.
Takže jste připravená?
Těším se, což je dobré znamení. Ale v ten den, v ten moment vám musí ta jízda sednout po všech stránkách. Připravenost tady je, myslím, že jsem na tom dobře i přes to zranění, mám naježděno. Víc pro to už asi v tuhle chvíli udělat nemůžu.
Vnímáte fanoušky jen na startu nebo i v průběhu jízdy?
Určitě i v průběhu. Taky záleží, jak kdy mi to sedne. Když se vše odvíjí, jak má, tak mi to dělá hrozně dobře. Když se mi ale nedaří a s tou tratí se peru, tak mi to povzbuzování spíš trošku škodí, protože mě tlačí do pojetí, které bych v tu chvíli jet nemohla nebo na něj nemám. Takže jde skutečně o to, jak se tyhle dva faktory sejdou.
Nová pravidla přinesla změnu v tom, že se jede pouze na jednu finálovou jízdu. Změnil se kvůli tomu i vnímání závodníků? Dříve všichni mluvili o medailových ambicích, dnes říkají, že budou spokojení s finále...
Změnilo se to strašně. Nevím, jak u mladých, ale u mě hodně. Udělala jsem si po letošku statistiku, kdy jsem si probrala výsledky světových pohárů, a letos se ve finále Světových pohárů vystřídalo 28 závodnic. Což zcela jasně znamená, že z toho třicetičlenného semifinále všechny ty holky budou mít reálnou ambici postoupit do desítky.
Změnil se nějak výrazně po úpravách kanál v Troji?
Trošku jo, ale není to zas tak zásadní. Ty plastové překážky trošku jinak ovlivňují to proudění než pneumatiky, kterými to tak různě protékalo, takže některé válečky a rozhraní jsou ostřejší a nepříjemnější, ale celkový charakter trati je podobný jako předtím.
Platí pro české závodníky výhoda domácího prostředí?
No nevím. Ta je markantní při svěťákách, kdy ti závodníci najedou tři čtyři dny před závodem, a pak dominují závodníci ze země, kde se to koná. Na mistrovství to tak zdaleka nebývá, všechny národy sem v průběhu roku jezdily na soustředění a ta znalost trati se maže. Vždycky mají domácí výhodu, ale tady to není tak zásadní.
