Ibsenovští hrdinové jako laboratorní potkani ve hře Eyolfek

Režisér Nebeský již v minulosti se zdejším souborem pracoval na Ibsenově Divoké kachně, inscenaci často diskutované, za odvážné řešení zatracované i bez výhrad obdivované. Představitelce děvčátka Hedviky, Jaroslavě Pokorné, tehdy role vynesla Cenu Alfréda Radoka.

Bolestný parodický obraz pokřivené rodinné konstelace

Tentokrát si Nebeský vybral jednu z posledních autorových her, českými scénami opomíjeného Eyolfka. Vyjma kmenového dramaturga Divadla v Dlouhé Štěpána Otčenáška, který ovšem ve spojení s režisérkou Hanou Burešovou platí za dramaturgického vizionáře a objevitele "časem ztracených" textů, vsadil režisér na osvědčené spolupracovníky: kostýmní výtvarnici Janu Prekovou, překladatele Františka Fröhlicha a herečku Lucii Trmíkovou. Spolu s nimi i ostatními zúčastněnými stvořil současný bolestný v mnohém ovšem parodický obraz pokřivené rodinné konstelace. 

Poživačné, po sexu věčně dychtící manželce Ritě Lucie Trmíkové skvěle sekunduje uťápnutý muž Alfréd Jana Vondráčka. Nedokáže opustit sestru Astu (Klára Sedláčková-Oltová), kterou drží v (ne)dobrovolném soužití se svou rodinou. Nezdravě se upíná na zmrzačeného synka Eyolfka, k němuž, jak režijní interpretace v úvodní scéně v sauně naznačuje, jej váže nejen otcovská láska. Je svazován manželčiným chtíčem i touhou po vlastní spisovatelské realizaci. K tomu musí čelit vpádům souseda inženýra Borgheima Jana Meduny, který jako jediný nezávislý pozorovatel chce odvést Astu z obskurní domácnosti.

Současný střih hře sluší

Všichni zúčastnění svádí nelítostný boj o lásku a pozornost ve skleněnými deskami ohraničeném prostoru. Scénografií vytvořené akvárium výstižně vymezuje prostor jeviště, odděluje dům od vnějšího světa, zároveň staví herce do pozice laboratorních potkanů zkoumaných vědci-diváky.

Na podobné symbolice jsou postaveny i kostýmy, jejich často předimenzovaná, výtvarně neotřelá podoba dává tušit nereálný, ovšem jasně čitelný záměr studie rozkladných mezilidských vztahů.  Eyolfek je pohříchu moderním, vizuálně zajímavým zpracováním klasického textu, kterému současný střih neskonale sluší.