Občas na internetu narazím na kuriózní stavby a bydlení, hlavně v přeplněných asijských metropolích. Dům mezi dvěma dálnicemi, dům málem v železničním tunelu a tak dále. Schopnost stavebníků a developerů umístit bydlení či jinou budovu do zdánlivě nesmyslného místa, je opravdu kreativní. Stejně tak jsou stavitelé a architekti kreativní ve využití pozemků. Na malou základnu dokážou vložit velkou nadstavbu. Z podnikatelského hlediska pochopitelné, úsporné. Ale z „obyvatelného“? Lidé si zvyknou na všechno. Je-li to se slevou, proč ne?
Kladu si však otázky, jak dobře a spokojeně se dá v některých objektech pracovat, anebo dokonce žít. Na Jižním městě stojí už pár let jedna taková budova. Obytná. Autoři na ni naroubovali jakousi kostku. Jenže ta vyčnívá nad zbytek pozemku a přesahuje obytná patra pod sebou o pět, možná i více metrů. Byty pod „skalním převisem“, který by obtížně přelézal i Adam Ondra, jsou shora stíněné. V létě jistě výhoda, řeknete si. Jenže zrovna tento převis vybudovali páni (nebo i dámy) architekti přímo ne severní stranu. Tam, odkud slunce nesvítí a odkud není co stínit.
V Záběhlicích jsem zase objevil moderní obytný dům s dírou. Jakousi skalní slují, do které vedou okna i balkóny z bytů, snad i chodeb. Proč tam ta díra, která mohla být vyplněné možná byty, vznikla, mi je záhadou. Cvičení fantazie? Originalita? Tahle sluj je sice orientovaná na východ, ale slunce tam také přes den svítí jen krátce. Výhled po ránu o jeskyně musí být inspirující.
Do třetice jsem narazil na chystaný objekt Pražského arcibiskupství ve Stodůlkách. Žádný extrém, ale jeden převis jsem tam také objevil. Mírný, ale přece. Egypťané stavěli pyramidy, my je stavíme taky. Ale špičkou dolů. Tak trochu jako kdysi extravagantní budova Slovenského rozhlasu v Bratislavě. Tam se to snese, tam nebydlíte.
