V minulém roce dosáhla svých největších životních úspěchů. Skvělou sezonu korunovala titulem mistryně světa, který získala vůbec poprvé. Nyní se skifařka Miroslava Knapková připravuje na olympijské hry v Londýně.
Před olympijskými hrami budete často dostávat otázky, čeho byste chtěla dosáhnout. Čeho byste se ale na hrách dočkat nechtěla?
Takhle já nepřemýšlím. Snažím se myslet pozitivně. Ono když člověk přemýšlí nad tím, co by nechtěl, tak se to většinou naplní. To je jako když jsme šli k maturitě, nenaučili jsme se poslední otázku a přemýšleli jsme nad ní, že ji nechceme, tak jsme šli a vytáhli si ji. Takže já takhle nechci přemýšlet.
Olympiáda v Londýně bude vaše třetí. Vzpomínáte ještě na ty první hry, jaké byly tenkrát vaše pocity?
Určitě vzpomínám. To byl pro mě asi ten nejemotivnější sportovní zážitek. Zaprvé se mi splnil můj sen dostat se na olympiádu. A za druhé to bylo něco úžasného, co jsem si nikdy ani nepředstavovala. Byla to obrovská akce, spousta sportovců, sportovišť. Bylo to něco úžasného a navíc nám vyšlo nádherné počasí. Připravovali jsme se na to, kdyby foukal hodně vítr, ale co si pamatuju, tak ten závod byl úžasný. Jeli jsme kolem osmé hodiny ráno, takže nebylo ještě ani moc velké teplo, bylo příjemně a ještě se mi ten závod vydařil, takže vzpomínky jsou strašně příjemné. Skončila jsem čtvrtá a měla jsem z toho strašnou radost. A vím, že tehdy o mně říkali, že jsem snad nejšťastnější sportovec s bramborovou medailí a ona to asi byla pravda.
Miroslava KnapkováKrálovna veslařů Miroslava Knapková se narodila 19. září 1980 v Brně.
|
Kdyby se na olympiádě za stupně vítězů dávalo něco jiného než medaile, co byste chtěla dostat?
My většinou závodíme kvůli těm medailím. Ten kov asi nejvíc vydrží. Mám radost, i když dostanu kytku, ale ta dlouho nevydrží, takže ta medaile je aspoň vzpomínka na dlouho. Takže nevím, asi spíš nějakou sošku, která by mi to připomínala, nebo nějaký talisman. Nějaký symbol olympiády.
Když je řeč o talismanu, máte nějaký? Nebo třeba nějaký rituál před závody?
Nemám. Ani jsem nikdy nemívala. Spíš jsem vždycky spoléhala na své schopnosti a dovednosti, než na nějaký předmět.
Jak trávíte na závodech večery a volné dny?
To je vždycky oříšek. Mistrovství světa a olympiáda u nás trvá týden, takže je otázka, jak to vyplnit. Ale mezi tím se většinou trénuje. Často je ubytování daleko od kanálu, jede se třeba i hodinu, takže když jedete dvakrát za den na trénink, tak to zabere celý den. A večer se většinou vídám s ostatními. A na olympiádě se třeba jdeme někam podívat nebo se koukneme na film. Člověk se snaží ušetřit co nejvíc energie, ale zároveň se snaží trochu rozptýlit, aby nemyslel pořád jen na ten závod.
Kdybyste byla lovcem autogramů, podpis kterého sportovce byste chtěla získat?
To teď nevím, protože většinou ty mé idoly už všechny skončily. Ale asi Federera.
Jste příznivcem tenisu?
To ne, nebo občas, ale spíš kvůli jemu samotnému. Přijde mi jako opravdový profík. A vůbec kvůli tomu, co dokázal a jak se prezentuje.
Kdybyste mohla reprezentovat v jakémkoliv jiném sportu a ten sport by vám šel, jaký byste si vybrala?
Asi atletiku. Tu jsem dělala předtím. Konkrétně bych chtěla skákat do výšky.
Pojedete na třetí hry, z těch předchozích máte páté a čtvrté místo. Teď by to chtělo už tu medaili, ne?
Člověk to samozřejmě dělá proto, aby byl na stupních vítězů nebo měl co nejlepší výsledek. Ale za ty roky už vím, že to chtějí všichni a že to vůbec není tak jednoduché, jak si někdo může myslet. Zjistila jsem, že to není jen o těch medailích, ale i o životním stylu, o tom, koho člověk pozná, jaké zkušenosti získá, kolikrát je na dně, kolikrát je šťastný. A ty medaile jsou jen takový bonus.
Kolik si myslíte, že přiveze česká výprava medailí?
Určitě by bylo nejlepší, kdyby přivezla co nejvíc. Ideálně aby to bylo víc, než minulou olympiádu.
