Tento týden se i v českých obchodech objevily lasagne s příměsí koňského masa. "V pátek veterináři prokázali koninu ve švédských kuličkách a hovězím burgru z Polska," říká v rozhovoru pro Metro Josef Duben, mluvčí veterinární správy.
Odkud konina pochází?
Ze zemí Evropské unie, protože si prakticky nedovedeme představit, jak by se v České republice tento problém mohl vyskytnout. Když se totiž podíváme na statistiky, kolik se u nás poráží koní, tak to je úplně zanedbatelné množství a jejich maso se používá do uzenin. To jsou koně pracovní, nebo sportovní, kteří už mají svá léta. Nejde o koně jateční, takže se nejedná o žádné výsekové maso, ale o maso použitelné v salámech a tak podobně. Prověřujeme tedy výrobky z jiných zemí, sledujeme zprávy v médiích, a víte, že každý den se objeví další a další výrobci, kteří do včerejška tvrdili, že se jich to netýká, ale týká. Jde zřejmě o širokou mezinárodní síť, která na nahrazování masa koninou zřejmě dost vydělává. Někde proběhla informace, že na kilogramu takto falšované směsi se dá vydělat až jedna a půl eura. Když se to znásobí tisíckrát, tak to už jsou velké peníze. Říká se, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, tak věříme, že k tomu teď došlo.
Mluvíte o mezinárodní síti padělatelů, kam až to sahá?
Těžko říci, protože toto prošetřuje Europol. Evropská komise rozhodla o vyšetřování na přítomnost koniny ve výrobcích podle určitého klíče, jako je množství zvířat, porážek, nebo počtu obyvatel a počtu těchto vyšetření. Pro Českou republiku se počítá během měsíce března se stovkou vyšetření. Pro evropský trh je to nepříjemná rána, protože přes všechny možné kontroly se zase někomu podařilo najít cestičku, jak to ošidit. A to je pro spotřebitele smutná zpráva. Pozitivní na tom je, že výrobky jsou zdravotně nezávadné.
Aféra s koninou propukla v Irsku. Jak se na to přišlo? Přišel na to koncový spotřebitel nebo vyšetření?
Zřejmě to bylo laboratorní vyšetření, protože laik ve směsi hovězího s koninou nemá šanci to rozpoznat.
Koňské maso má přeci specifickou chuť, nebo ne?
Pokud to ale někoho nenapadne, tak to vůbec nerozpozná. Pokud by měl zkušený člověk podezření a měl vedle sebe dva vzorky s mletým hovězím a s mletou koninou, tak by to poznat mohl. Ve směsi ale ne. V Irsku to ale začalo tak, že v hamburgrech objevili stopy koniny z komponentu na zlepšování chuti. Ten komponent pocházel z Polska a není nijak nelegální, ale v tomto případě ho tam bylo kolem dvou až tří procent. Proto se odstartovalo vyšetřování a zjistilo se, že v některých výrobcích je toho mnohem více. A ne už je tam ten zlepšující komponent pro hamburgery, ale vyloženě náhrada hovězího masa koňským.
Je ještě levnější náhražka, než je konina, kterou by podvodníci používat? Co třeba sója?
Tady ale nešlo o to, aby se místo masa dávala jiná součást. Když jde o hamburgery, tak tam maso být musí. Dá se udělat sekaná se spoustou sóji a obilných složek. Tady ale nebyl zájem něco nahradit obilím či jinou složkou. Zájem byl, aby to vypadalo jako maso, bylo to maso, ale levnější.
Pokud narazíme na výrobek, jehož chuť se nám nezdá, kam se má obránit?
Pokud jde o lidskou hygienu – tedy způsob zpracování v restauracích, tak to jde mimo nás. Náš dozor funguje od vidlí až po vidličku, tedy od narození zvířete, přes jeho chov, výkrm, poražení až zpracování. Tedy do doby, než se to dostane na pult. Potravinářská inspekce vykonává dozor v prodejnách. Odebírají vzorky v tržní síti a když zjistí nějakou závadu, tak my došetřujeme, jestli ten problém vznikl zde špatným skladováním, nebo to už bylo u výrobce.
Co se děje se vším jídlem, masem, které je nějak nevyhovující?
Pokud je výrobek špatně označený, tak prodejce má možnost ho dooznačit a dál prodávat, nebo jej vrátit výrobci. Pokud je ale výrobek zdravotně závadný, prošlý, tak se buď vrátí zpět výrobci nebo dovozci, nebo se odstraní v asanačním podniku. Většinou se to likviduje, protože vozit to zpátky, to jsou velké peníze. A když jde o provinění, tak se samozřejmě ukládají pokuty. Například loni jsme jich udělili za 14 milionů.
Jaký je poměr závadných výrobků vyrobených zde a dovezených ze zahraničí?
To se dá těžko říct. Setkáváme se s obojím. Ale není toho zas tak moc. Časem se objeví něco dovezené z Polska, ale máme také závadné, prošlé nebo špatně označené výrobky z Německa, Slovenska, z Belgie... Prakticky z každé sousední země jsme něco objevili. Těžko ale můžeme porovnávat, když se z nějaké země EU doveze sto kilo narušeného masa, a z jiné zase celý kamion strojně odděleného masa pro výrobu uzenin. To jsou věci nesouměřitelné váhou, ale souměřitelné svou závažností. Byl bych ale nerad, kdybychom nějakou zemi dehonestovali.
Až příliš často se ale zmiňuje Polsko...
To je spíše mediálně vděčné téma a naši výrobci vnímají Poláky jako velké konkurenty. Musíme ale uvážit, že Poláků je mnohonásobně víc a jejich produkce je také vyšší. Když chtějí uspět na náročném evropském trhu, tak se musí snažit. A když dovoz stoupá, tak zřejmě konkurenceschopní jsou.
Funguje tady web Potraviny na pranýři, který informuje o závadném jídle. Podílíte se nějak na jeho chodu, spolupracujete?
Tento web patří potravinářské inspekci, kde prezentují své výsledky. My máme svůj web, který funguje podstatně déle a lidé se tam také dozví spousty informací. Každý ale prezentuje své výsledky trochu jinak a vyplývá to také ze systému dozoru. My dozorujeme především do doby, než se výrobek objeví na trhu, takže naše zjištění bývají o tom, že určitý výrobek nebyl propuštěn do tržní sítě z určitých důvodů. A pokud bychom takový výsledek zveřejňovali, tak je to v podstatě parazitní informace, která nemá pro spotřebitele takovou hodnotu, jako když ten se dozví, že na trhu už je nějaký závadný výrobek, na který si má dát pozor.
Když to nadsadím, potravinářská inspekce se se zveřejňováním tolik nepáře, kdežto vy jste opatrnější?
Nerad bych byl kritický k produktu bratrské dozorové organizace. To je jejich způsob prezentace a myslím si, že to bylo docela mediálně šikovné. Veřejnost se totiž ráda popásá na problémech, lidé rádi na někoho ukážou. My se snažíme nebýt opatrní, ale nezahlcovat veřejnost parazitními informacemi. Letos to bude 14 let, co jsem zde mluvčím a můžu říct, že veřejnost vnímá veterinární výstupy jako seriózní a bez snahy po přílišných senzacích.
Loni jste zveřejnili službu pro dotazy veřejnosti. Na co se lidé ptají nejvíce?
Nejvíce se ptají na cestování se zvířaty. Kdokoliv jede se psem nebo s kočkou do ciziny, tak chce vědět, zda informace na našem webu jsou úplné, jaké jsou požadavky. Pak jsou dotazy na dovozy do České republiky a také na wellfare, tedy pohodu zvířat. Některé dotazy jsou spíše upozornění nebo udání, na základě kterých například provedeme kontrolu na místě.
Je kromě povinných čipů něco nového v oblasti cestování do zahraničí?
Situace je stejná. Zásadní tedy je, že zvíře při cestě do Evropské unie musí mít pas, který vydává soukromý veterinář. A je nutné, aby v pasu bylo vyznačeno očkování proti vzteklině s uvedením látky, která byla použita, a jak dlouho zvíře v imunitě je. Některé severské země vyžadují i odčervení zvířat. To je možné se na našich webových stránkách dozvědět. Zvířata dál musí být očipovaná, u těch starších, pokud je čitelné, stačí tetování. Doporučujeme ale zvíře očipovat, protože pak diskutovat s nějakým úředníkem, který tvrdí, že to tetování nepřečte, může být velmi kontraproduktivní.
Zvířata už nekončí v karanténě?
Určitě ne. Prakticky po Evropě žádná karanténa neexistuje. Ještě před nějakým časem to platilo při cestách se psem do Velké Británie - majitel musel mít potvrzení o účinnosti vakcinace ze schválené laboratoře, ale když byl problém, musel počítat s tím, že pes zůstane v karanténě. Teď už to není, ale člověk musí samozřejmě respektovat místní předpisy, zda například pes musí být na vodítku, zpravidla po psovi musí uklízet.
Co je s vyhláškou umožňující porážet krokodýly na maso?
Tato vyhláška ministerstva zemědělství od března umožňuje porážet krokodýly. Vyhláška vznikala dlouho, iniciovala ji Státní veterinární správa, protože ústřední ředitel viděl, že zde může být problém, pokud je zde jeden podnikatel či chovatel, který se rozhodl, že své krokodýly bude jednou porážet. Schválení vyhlášky trvalo dlouho, protože se musel vyjádřit Evropský úřad pro potraviny, bylo potřeba zapracovat hledisko "wellfare", tedy že krokodýl při porážce nebude týrán. Muselo se akceptovat, že zvířata jsou ze zajetí a nikoliv z volné přírody, těch aspektů byla celá řada. Také to musela notifikovat Evropská komise, a je to zvláštní, protože v žádné jiné evropské zemi taková vyhláška není. Obchod s krokodýlím masem dosud probíhal tak, že bylo možné do členských zemí EU dovážet krokodýlí maso ze třetích zemí ze schváleného chovu. Takže teď jsme zase něčím zvláštním, že máme vyhlášku na porážení krokodýlů.
Strážce streamu
