Může být černý pasažér morálně v právu? V některých případech to může být sporné

Je možné, aby byl cestující v MHD chycen přepravním kontrolorem in flagranti, tedy bez platné jízdenky, a přitom byl morálně v právu? Jak se ukazuje, není na tuto otázku vždycky jednoduché odpovědět.

Minuty na letišti mohou být i drahé
„Cestujete? A někdy letecky z Prahy? Pokud ano, dejte si dobrý pozor, zda vám mezi Terminálem 1 a Terminálem 2 na letišti Václava Havla stále platí jízdenka! Cesta trvá pouhou jednu minutu, ale i tak vás může opětovně vyzvat přepravní kontrola, abyste ukázali znovu jízdenku, ačkoli jste ji již předtím jednou stejné kontrole ukázali,“ popisuje svou nedávnou zkušenost s přepravním kontrolorem čtenářka Michaela Blšťáková.

Dotyčná cestovala ve třech. Ona sama vybavená Lítačkou, její sestřenice nad sedmdesát pět let a její dcera. „Cestou z Lužin na letiště jsem koupila své návštěvě z ciziny dvě jízdenky v automatu, aby ho nemusely dlouze studovat. Jelikož mám Lítačku, neřeším, kolik co přesně stojí. Aplikace pro tuto jízdu říkala třicet jedna korun přes SMS. Tedy jsem zakoupila dvakrát třicetikorunovou,“ dodává čtenářka.

Na Zličíně dotyčná trojice čekala několik minut, načež nastoupila do autobusu číslo 100, který se obratem zaplnil. Tehdy ve čtenářčině vyprávění začal hrát úlohu revizor. „Kontrolor jízdenky prohlédl a vrátil nám je. Přijely jsme na první terminál, kde mnoho lidí vystoupilo. My pokračovaly o jednu zatáčku více na druhý terminál. A hle, pan kontrolor přišel opět a chtěl znovu vidět jízdenky! K mému velkému překvapení nám sdělil, že jsou již neplatné a že musíme zaplatit pokutu! Mé protesty, že mé spolucestovatelky nejsou přece černé pasažérky, nebyly nic platné. V ten moment již byly. Platnost jízdenek po třiceti minutách vypršela,“ kroutí hlavou Blšťáková, podle které revizor argumentoval tím, že si mají dámy lépe hlídat čas.

„Podle mého soudu to pan kontrolor musel vědět již v momentě, kdy nám lístek kontroloval poprvé. Za fér jednání, hlavně vůči cizincům, bych považovala to, že nás na to upozorní. Jenomže to by pak nemohl vybrat tu pokutu, že? Starší paní přes sedmdesát pět let řekl, že je to v pořádku. Ona totiž mohla jet vlastně zdarma, ale její dcera měla zaplatit tisíc korun,“ vzpomíná čtenářka.

Drahých čtyři sta metrů
Jak již deník Metro v minulosti mnohokrát informoval, pražští přepravní kontroloři nemají právě jednoduché povolání. Podle jejich etického kodexu by nicméně měli pokuty vybírat tam, kde opravdu jede někdo úmyslně načerno. A nikoli záměrně „překvapovat“ cizince. Co se konkrétního případu, který čtenářka zažila, týče, zástupci tiskového odboru dopravního podniku deník Metro ujistili, že celou záležitost důkladně prošetří.

„Nicméně je to bohužel již starší, a tedy neprůkazné. Obecně by měl revizor samozřejmě cestujícího upozornit na nutnost zakoupení nové jízdenky. Revizora vyslechneme a prověříme, zda se jednalo o postup přepravního kontrolora ve shodě s platnými předpisy určenými pro výkon jeho práce,“ vysvětluje pro deník Metro mluvčí dopravního podniku Aneta Řehková a dodává: „Cestující lze doporučit, aby propříště využila webový kontaktní formulář naší společnosti a my jednotlivé případy řádně prošetřili. A neobracela se na redakce, které nemůžou leckdy objektivně situaci posoudit.“

Za neznalost se platí
Pražané mají, dle statistik, v oblasti ježdění načerno řadu let výbornou morálku a neplatičů je minimum. Potvrzují to i čísla dopravního podniku, podle kterých ročně v hlavním městě zhřeší pouze něco přes dvě stě tisíc přistižených černých pasažérů. Z hrubých čísel vyplývá, že pouze necelá čtyři procenta zkontrolovaných cestujících nemají při kontrole platný jízdní doklad. Praha je díky tomuto nízkému číslu jedna z nejukázněnějších evropských metropolí. Podle čtenářů deníku Metro tak není divu, že se revizoři musejí ve své snaze o odměny pořádně „otáčet“.

V podniku je zaměstnáno asi sto padesát revizorů, podle informací deníku Metro se jich ale na jednotlivých směnách může denně reálně pohybovat maximálně několik desítek. I to je podle řady čtenářů, kteří se na náš deník obracejí se svými zkušenostmi, důvod, proč se někteří kontroloři v případě chycení člověka bez platného dokladu příliš nepářou s vysvětlováním. Dokonce se stává, že revizor chycenému černému pasažérovi nepřipomene základní informace. Neznalost totiž neomlouvá.

Proto pamatujme: patnáct set korun je základní přirážka při přepravě cestujícího bez platného jízdního dokladu. Ta se snižuje na tisíc korun, když je zaplacena na místě kontroly nebo nejpozději patnáctý kalendářní den ode dne kontroly v doplatkové pokladně. Pokud vás ale revizor chytí s propadlou Lítačkou, respektive s o pár dní nedopatřením prošlým kuponem, je výhodnější pokutu nezaplatit. V rámci akce s názvem Pokuta za půlku si lze následně on-line koupit nový roční kupon a pokutu na webu přiznat. V takovém případě neplatíte tisíc ani patnáct set, ale něco přes osm set korun.

PID Lítačka Nejlepší způsob, jak předcházet například zmiňovanému propadnutí kuponu na Lítačce, je nákup on-line v e-shopu na webu dopravního podniku. Na rozdíl od paní v klasickém okénku v metru totiž končící platnost dopravce následně připomene. Užitečným nástrojem je i mobilní aplikace PID Lítačka. Ta umožní vyhledat nejen aktuální dopravní spojení dle polohy, zároveň doporučuje i druh jízdenky, který pro zvolenou cestu uživatel potřebuje. A je možné si do ní uložit platební kartu a kupovat tak jízdenky bezpečně, pohodlně a kdykoli takzvaně „na jeden klik“. Všichni uživatelé si rovněž mohou zakoupit a následně nahrát dlouhodobý časový kupon do mobilního telefonu a při přepravní kontrole se prokazovat jen prostřednictvím obrazovky mobilu. V PID Lítačce lze nastavit i řadu notifikací a užívat ji bez nutnosti registrace.