Na festivalech je to intenzivnější, říkají v rozhovoru The National

Téměř deset let trvala této vBrooklynu usazené kapele cesta na vrchol nezávislé rockové scény. Po zlomovém albu High Violet z roku 2010 začala pětičlenná kapela vyprodávat obří haly. Do Česka přijedou v půli července představit aktuální desku Trouble Will Find Me z loňského roku. Před koncertem poskytl deníku Metro rozhovor baskytarista Scott Devendorf.

Za měsíc vystoupíte už podruhé v Česku, po koncertu v Arše v roce 2011 tentokrát na festivalu v Ostravě. Jak moc je pro vás hraní na festivalu odlišné od klasického koncertu?
Na festivalech je to mnohem intenzivnější, i když má každý z nich, pochopitelně, jinou atmosféru. Nejvíc záleží na tom, jestli se podaří navázat vztah s publikem. Musíte být totiž mnohem otevřenější, na festivalu lidé nepřišli jen na vás. Takže se jim zkoušíte trefit do noty.... Na některých festivalech to klapne, jinde na vás pořvávají. Ale nejdůležitější je snažit se naladit na tu společnou vlnu.

Není celkem obvyklé, aby hrály v kapele dvě sourozenecké dvojice. Vy jste  na předchozím turné měli dokonce tři. Připojil se k vám o devět let mladší bratr zpěváka Matta Berningera. Během turné natočil dokumentární film Mistaken for Strangers. Prý to ale není klasický hudební dokument...
Nejdřív to vypadalo jenom jako taková legrace, vůbec jsme netušili, co z toho nakonec vznikne. Tom byl pro nás na turné příjemným osvěžením, má specifický smysl pro humor afungoval trochu jako náš duchovní vůdce. IMatta, který je spíš samotářský typ, Tomova přítomnost potěšila. Myslím si, že nápad na film přišel až poté, co snámi strávil nějaký čas adoma se vrátil k natočenému materiálu. Za celou dobu toho bylo opravdu víc než dost. Ale během turné jsme si to nějak neuvědomovali, věděli jsme jenom, že je snámi a že pořád něco točí. Ten film dokumentuje především sourozenecké dvojice vnaší kapele, samozřejmě hlavně tu jejich, Matta a Toma. Teprve nějak mimochodem se z toho stal také hudební dokument o The National.

Když už hovoříme o filmu, řada kapel využívá při své propagaci různé věci: točí filmy, využívá sociální sítě. Z indie scény jsou v tomto ohledu aktivní třeba kanadští Arcade Fire. Jak se k tomu stavíte vy?
Na začátku nám internet myslím docela pomohl, lidé tak mohli sdílet naše písně. Dnes jsme aktivní třeba na Instagramu (sociální síť určená ke sdílení fotek – pozn. red.), protože rádi fotíme a navíc je to docela legrace, zvlášť teď na turné. Rozhodně v tom nejsme ale žádní přeborníci. Na druhou stranu to může být taky pěkně ubíjející. Opravdu nepotřebuju vědět, co kdo dělá každou minutu. Ale záznamy na způsob deníku, který sledujete jednou za čtyřiadvacet hodin – to už je myslím celkem snesitelné. Ale nepřeháníme to, soustředíme se hlavně na koncerty.