Vypůjčil jsem si do titulku kousek písničky od zpívajícího právníka Ivo Jahelky. Přesněji řečeno, celý jeho refrén. Místo pláží bych ale dal slovo kontejnery. Došlo vám někdy při pohledu do odpadových nádob, jak lidé přemýšlejí? Na co asi myslí, když vyhazují odpad a třeba, jak je to s jejich leností?
Nedávno jsem s pobavení pozoroval pána, jak se do relativně úzkého otvoru kontejneru na papír snažil prorvat větší krabici od čehosi. Po několika pokusech, kdy tlusté tenkým neprošlo, to vzdal a krabici položil vedle nádoby. Když odešel, krabici jsem rozložil a bez problémů prostrčil dovnitř. S rezervou, že bych tam takhle protlačil i dvě další najednou.
Podle jednoho z posledních výzkumů na téma zálohované PET lahve a nápojové plechovky se značná část lidí domnívala, že kontejnerů na tříděný odpad je málo. V jednom z předcházejících průzkumů zase vyšlo, že kontejnery, všechny, by měly být co nejblíže.
Protože je třídění mým „koníčkem“, dívám se nejen, co lidé vyhazují, ale kam to vyhazují a jak. Logicky všichni víme, když na to přijde řeč, že když nesešlápneme petky nebo nerozložíme krabice, tak se jich do jedné nádoby vejde násobně méně. Ale zdá se, že zmačkat lahev od limonády nebo plechovku od piva je pro nezanedbatelnou část třídicí populace nesplnitelný úkol. Zaplať pánbů alespoň za ty, kteří hážou plechovky do plechu, petky do plastu a papír do papíru. Stačí, aby tříděné „popelnice“ byli od těch směsných dvacet třicet nebo čtyřicet metrů a jinak tříděný odpad skončí v netříděném.
Říkám si, jak to asi je v domácnostech takových netřidičů. Mají oblečení naházené ve skříni á la hala bala, boty naházené v krabici, neroztříděné. A když jedou autem na dovolenou, určitě se nesnaží využít v kufru každé místo, prostě to tam narvou, jak jim to přijde pod ruku.
Mohu vám říct, že někdy na těch nesložených papírových (často velkých) krabicích, je samolepka od zásilkového obchodu se jménem a adresou. Kolikrát i s tituly před a za jménem… Holt diplom ještě není zárukou sociální inteligence.
