Co ještě uvidíteV rámci divadelního festivalu německého jazyka máte ještě šanci zhlédnout:
|
Dva večery po sobě měli diváci divadelního festivalu německého jazyka možnost zhlédnout první dva příběhy německého národního eposu Prsten Nibelungův. Národním eposem se stal právě díky skladatelovi Richardu Wagnerovi. Ten tyto germánské mýty, islandské a skandinávské ságy zpracoval podle klasického řeckého schématu do libreta.
Wagner příběhy však i polidštil. A Stefan Kaminski pod značkou Kaminski On Air z Nibelungů udělal živé vysílání. Show. Moderní kabaret. Kankán, subrety či kouzelníky tam však neuvidíte. Kaminskemu k odvyprávění příběhů postačí jeho „live studio“ s několika mikrofony, syntetizátory, thereminem, zvětšovacím sklem, štěrkem, dvěma hudebníky hrajícími na cello, obří buben či plech a pár rekvizitami, protože všechno ostatní má v hrdle.
Sám celý příběh od začátku do konce odvypráví hned několika hlasy. Zlato Rýna začína halucinogenním zvukovým tancem sudiček. Ty střeží poklad, jehož součástí je čarovný prsten… Tolkienův Glum měl rovněž svého miláška a naše Arabela s Rumburakem se o něj taky prali. Věčná témata mocenského boje, hamižnosti, úkladů a lásky, které není dopřáno, jsou přítomna snad ve všech legendách od začátku světa. Ve Valkýře například zjišťujeme, že i bohové podléhají nátlaku a jsou korumpovatelní. Ach jo. Dcery Rýna jsou tak pohádkou. Valkýra lovestory. Siegfried bondovkou. A Soumrak Bohů apokalyptickým hororem.
Kaminski nádhernou němčinou recituje, zpívá, spílá, rapuje, vzdychá.
Jednou je škemrajícím skřetem, otráveným bohem Wotanem, laškující bohyní, ptákem, hrozícím obrem nebo cituje Hamleta či frázuje jako rakouský popový bůh Falco. Říkáte si, jestli je to vůbec možné, jestli ten člověk na jevišti je génius, schizofrenik, obojí… nebo prostě jen talentovaným umělcem. A to chtěl být biologem!
