Potíže s filmem Modrý tygr, který cílí hlavně na rodiny s malými dětmi, lze shrnout zhruba takto: výtečné dekorace a skvělá animace, ale příběh postrádající soudržnost – snový svět mu slouží jako únik před realitou. O jeho hrdiny se navíc nebojíte, ba co hůř, jsou vám lhostejní. O fantazijní rovině se totiž buď jen mluví, nebo tu a tam animovaná dokreslovačka dozdobí nějaký záběr, ale nelze mluvit o tom, že by Modrý tygr nějaký snový svět stvořil.
Modrý tygr
|
Trochu zarážející je i to, o co se opírá samotný příběh. Dvě malé děti žijí každé s jedním rodičem (dcera–maminka, syn–tatínek) ve staré botanické zahradě, o kterou se starají. Ale plány starosty (podnikatele-developera) počítají s tím, že se část města, kde je i ona botanická zahrada, zboří a na jejím místě vyroste supermoderní město, kde bude možné kohokoli snadno kontrolovat. Pak se ale objeví modrý tygr, který obyvatelům botanické zahrady pomůže (není pořádně zřejmé jak).
Není příliš vhodné vystavět film pro děti na "dospělém" tématu – navíc dospělí jsou buď špatní politici-developeři, nebo bodří flegmatici, kterým jde maximálně o osud jejich zahrady. Že má padnout celá čtvrť, to jim nijak zvlášť nevadí.
Starosta je nakonec odhalen jako gauner, rodiče obou hlavních postav se sblíží a společně s potomky odjedou na snový ostrov modrého tygra. Ale co město? Co botanická zahrada? Jako by tvůrci podcenili, že i děti budou chtít příběh, jenž nepostrádá elementární logiku. Zkrátka méně developerů, víc fantazie.
Strážce streamu
