Pomáhal vozíčkářům
|
Jak se vám běhalo?
Šlo to překvapivě dobře, jsem překvapen, že ještě dnes dokážu chodit po schodech nahoru. Nejhorší to bylo na začátku cesty na jihu Islandu, asi sedmý den, kdy pršelo a vál silný vítr. Jeden maraton nám tak trval skoro osm hodin. Potom jsme měli obrovské štěstí na počasí, bylo krásně. Sami Islanďané tím byli překvapeni.
Co byl nejsilnější zážitek?
Těch bylo hodně. Ten nejvýznamnější byl asi ten, že jsme neměli povolení proběhnout podmořským tunelem. Měli jsme to oběhnout kolem fjordu, což by nás zdrželo. Nikomu to nepovolují a nikdy v minulosti nepovolili. Nicméně stalo se něco velmi divného, v nočních hodinách byla uzavírka tunelu, a tak mi to dovolili proběhnout asi v jednu hodinu ráno.
Cestou se k vám přidávali další běžci, kolik jich bylo?
Od jednoho člověka, který běžel se mnou celý jeden maraton, až po šest až devět. Někteří se přidávali jen na dva kilometry. Nejvíce jich snad bylo včera (v pondělí) ke konci, kdy běželo asi 40 běžců.
Proč právě Island?
Mám rád zamrzlé severské kraje. Na Islandu jsem už popáté a rád se sem vracím. Byli jsme tu s přítelkyní a měli jsme knížku 50 nejromantičtějších věcí, co dělat na Islandu, kde se píše: Půjčte si auto, kupte si kolu a brambůrky a objeďte celý ostrov. Přítelkyně řekla, že to tedy moc romantické není... Prý proč ostrov raději neoběhnu.
To ona vás vyhecovala?
No, v podstatě ano.
Co máte v plánu dál?
Myslíte podobnou šílenost? Zatím nic. Skoro se děsím toho, s čím zase přítelkyně přijde.